Jeden splávek se sleduje mnohem lépe

Při aktivní plavané, kdy s prutem v ruce procházíme kolem vody nebo brodíme, chytáme zásadně na jeden prut a proto se můžeme na sledování splávku plně soustředit. i tak to ale za obtížnějších světelných podmínek nebývá jednoduché, odlesky a změny stínů časem oči trochu unavují. Nechceme sahat po zbytečně velkém a nápadném splávku, ovšem v proudu nebo pěně pod jezem to bývá docela náročné. Výborným pomocníkem potom jsou polarizační brýle, které odfiltrují značnou část odlesků na hladině. Navíc je oceníme i v případě, že brodíme v místech, kde dno dokonale neznáme nebo je poseto kluzkými kameny a kde se můžeme setkat i s dalšími překážkami, například v podobě padlých stromů, potopených větví apod. Oceníme i čepici se štítkem nebo stylový rybářský klobouk, stejně bychom ale občas měli raději vysadit a nechat namáhané oči odpočinout.

Co se týká barvy horní části splávku nebo kuličky na štíhlé anténce, měli bychom vždy vybírat tak, aby byla pokud možno kontrastně zbarvena proti hladině a pozadí. To znamená, že proti lesknoucí se, třpytivé nebo zpěněné hladině volíme spíš tmavší prvky, zatímco proti tmavému, zastíněnému pozadí se hodí ty světlé.

Pro lov za šera a za tmy můžeme při plavané využít i chemická světla, mnoho typů splávků je uzpůsobeno tak, že je prostě nasuneme do horní části místo běžně používané anténky. Lovíme li staticky a máme nahozeny dva pruty na plavanou, bývá to často značně obtížnější - přece jen, pořád přejíždět zrakem z jednoho splávku na druhý, to zamotá časem hlavu každému. Může to vést až k bolestem hlavy, což přece na rybách rozhodně nechceme. Osobně při lovu na plavanou používám většinou jen jeden prut, případně mám druhý nahozený s akustickým hlásičem na těžko.

Doba korkových "policajtů" je dávno pryč

Mnozí z nás ještě pamatují ta jednoduchá až snad primitivní (ale přesto plně funkční) závěsná čihátka, která se umísťovala mezi očka prutu nebo před špičku. A ona tak docela od vody nezmizela, v nejrůznějších modifikacích se vyskytují v "arzenálu"  rybářů dodnes. Proti odlétnutí do trávy nebo do vody při razantnějším záseku jsou opatřeny závěsnou šňůrkou, stojí pár korun (nebo si je snadno vyrobíme svépomocí), pro noční lov je lze nasvítit nebo opatřit lámací světelnou tyčinkou. Ovšem nemohu si odpustit i to, abych nepoukázal na jejich obrovskou nectnost - po záseku se totiž občas obtočí i s vlascem kolem prutu nebo dokonce zachytí za očko a potom je každá rada drahá. Je-li šupinatý soupeř větších rozměrů a plný sil (vždyť souboj ještě ani nezačal), znamená to zpravidla rychlý konec a utržení nebo vypnutí ryby. Naštěstí jsou rybáři ale hlavy hloubavé a tak existuje i spousta dalších variant...

Čihátka pro umístění před špičkou lehce svírají vlasec nebo šňůru, ovšem jen tak, aby nedošlo k jejich samovolnému sklouznutí, jinak jejich průchodu nebrání. Také u nich je možné použít světélkující tyčinky pro lov za špatných světelných podmínek. Proti ztrátě se často upevňují klipem na koncové očko prutu, ovšem i tady už potom vzniká určité riziko zamotání.

Za při větru nebo v silnějším proudu sáhneme mnohdy z nouze po čihátkách o větší hmotnosti, případně vyzkoušíme další zajímavou variantu signalizace záběru. Tou jsou takzvané "šplhající opice". Svého času to byl docela hit, přitom je princip velice jednoduchý. Na drátu se pohybuje jezdec (opice) z plastu nebo korku, opatřený jednoduchým závěsem. Do něj se zahákne vlasec a vše se umístí jednoduše pod prut. Při záseku se potom čiháto samovolně odpojí od prutu, tedy vcelku jednoduché a současně funkční...

Píp! Blik! Píp! Karlééé, bere ti!....

Ano, nejrůznější pípáky, blikátka, dálkové odposlechy, to všechno se u vody objevilo a prošlo vývojem, elektronika zasáhla samozřejmě i do rybářských signalizátorů a našla tady poměrně velký prostor k uplatnění. Osobně se na tyhle technicky dokonalé vymoženosti dívám zčásti s úctou, ale zčásti i tak trochu s despektem, vždyť jsme potom u té vody ještě vůbec zapotřebí?

Ovšem podívejme se na problematiku i z druhé strany... Pokud budeme chytat na položenou a k vodě se vydáme nabrat trochu sil po náročném pracovním dni, rádi se občas rozhlížíme po okolí nebo sledujeme dění ve vodě i okolo ní, potom nám výbornou službu odvede akustický hlásič. Na rozdíl od závěsného čihátka reaguje na napnutí vlasce nebo šňůry spuštěním zvukového signálu, případně v kombinaci se světelnou signalizací záběru.

Tyhle pomůcky jsou občas kombinovány s vidličkami a často mají i příposlech, buď s kabelem (do kterého se můžeme krásně zamotat) nebo bezdrátový (který zase trochu víc provětrá naši peněženku). Hlásiče lze většinou přepnout i na méně rušivou světelnou signalizaci záběru.

A na závěr terč

Všichni rybáři, kteří si oblíbili jemný lov na feederové pruty, s oblibou používají speciální, pro spolehlivé rozpoznání záběru určené terče, které umožní zaregistrovat i ten nejjemnější dotyk na druhém konci napnutého vlasce nebo šňůry. Feederové terče se vyrábějí v mnoha různých variantách, často jako oboustranné (pro použití proti světlému a tmavému pozadí). Vyrobit si feederový terč i s držákem není problém, ale cena je zpravidla proti jiným hodně nízká, někdy se vyplatí použít už vyzkoušené a osvědčené řešení. Proti terči skutečně snadněji zaregistrujeme vše a naše oči se nebudou zbytečně namáhat víc, než nezbytně nutné.