Chov žížal
Jednou z nejoblíbenějších a nejúčinnějších nástrah na většinu ryb jsou žížaly a červi. Dostávají se běžně do vody hlavně po dešti, ryby jsou tedy na ně zvyklé a málokdy je odmítnou. Můžeme si nasbírat zásobu velkých rousnic, obyčejných dešťovek nebo se zaměřit na hnojáčky, ať už se je rozhodneme uchovávat živé nebo je množit, vždy je dobré mít červy "po ruce" i v období, kdy prostě jako by zmizeli a ani po překopání půlky zahrady a převrácení většiny kamenů v okolí nemáme skoro na co chytat. Červi jsou totiž také (pokud jich máme opravdu dostatek) výbornou příměsí do krmných směsí a mnohé druhy (především drobní, ale čilí hnojáčci) mají i typický zápach, který ryby přiláká ze značné vzdálenosti.
Které si vybereme
Všechny druhy žížal a červů vyžadují přiměřenou vlhkost, zastíněné místo a určité množství vhodné potravy, potom nám dlouho vydrží nebo je můžeme dokonce úspěšně množit. Vhodné místo může být například ve sklepě (ovšem přes zimu nesmí promrzat), pokud použijeme bedničku se dnem, snadno červy v průběhu roku můžeme přestěhovat podle panujících podmínek. Jinak ani větší chov (je-li použit kompost) nemusí promrznout, když se o něj budeme vhodným způsobem starat a v případě skutečně silných mrazů ho přikryjeme slámou nebo prodyšnými rohožemi.
- Dešťovky najdeme nejsnáze po silnějším dešti, kdy je voda vyhání na povrch, běžně je můžeme nasbírat brzo ráno nebo navečer, kdy za rosy a v chladnějším počasí vylézají částečně nebo úplně ze země a vyhledávají tlející zbytky a uhynulé drobné živočichy. Pokud je chceme uchovat delší dobu, je třeba mít žížaly v dobré kondici, při chytání je nesmíme pomačkat nebo dokonce přetrhnout. Přes den je najdeme i pod kameny, kořeny nebo menší exempláře získáme překopáváním hlíny na vhodných místech.
- Rousnice je stejný druh jako dešťovka, prstě jen větší exemplář žížaly obecné (Lumbricus terrestris) a mezi rybáři je považována za mimořádně účinnou nástrahu. Hodí se pro lov kaprů, úhořů, sumců, parem a většiny dalších druhů ryb, podle potřeby na háček lze umístit rousnic i několik nebo naopak jen její část. Sbíráme je za šera na travnatých plochách, předem můžeme pro větší úspěch místo sběru lehce pokropit.
- Kalifornské (americké) žížaly (Dendrobaenea veneta) se objevily u nás jako cíl pro umělý odchov, jedná se o křížence, neschopné žít v normální zemině a používané především k vytváření vermikompostu. Nejsou příliš velké a ryby je sice také vezmou, kvalit dešťovek ani hnojáčků ale pro rybářovy účely nedosahují. Pro jejich odchov není třeba mít uzavřenou nádobu, stačí prostor ohradit ze stran.
- Hnojáčci (Eisenia fetida) jsou drobní, čilí červi, kteří neúnavně pracují na dekompozici organického odpadu, v běžné půdě se ale vyskytují jen sporadicky. Vyhledávají totiž podmínky, v nichž ostatní druhy žížal nedokáží přežít. Mají typický zápach, který je pro mnohé rybí druhy vyloženě lákavý, skvěle se hodí pro lov línů, tloušťů, karasů, parem, ostroretek, amurů i kaprů a sumců.
- Občas se můžeme setkat i s dalšími druhy, pro rybáře ale mají jen malý význam. To je například žížala obojživelná, typická čtvercovým průřezem zadní části těla, žížalice pestrá s typickými nazelenalými pruhy v přední části těla nebo žížalice bahenní, která dorůstá délky až 30 centimetrů! V trouchnivějícím dřevě se vyskytuje poměrně vzácně i žížala svítivá, která při podráždění díky vylučované tělní tekutině vydává slabé nazelenalé světlo.
Pro uchovávání je třeba vytvořit vhodné podmínky
Každý druh potřebuje specifické podmínky pro zdárné přežívání. Dešťovky a rousnice nejčastěji jen nasbíráme a uchováváme je ve vlhkém prostředí, kde je můžeme v rozumné míře přikrmovat a budeme jich tak mít stále potřebnou zásobu po ruce, občas je ale doplníme, v zajetí se rozmnožují jen poměrně vzácně. Pro přechovávání je vhodná bednička nebo přepravka, do které umístíme několik vrstev písku střídavě s vlhkou hlínou a na povrch klademe kousky nahnilých jablek nebo jiného ovoce. S přikrmováním ani s vlhčením to nesmíme přehánět, žížaly dýchají celým povrchem těla a v příliš mokrém prostředí by uhynuly. Stejně tak je chybou nechat subbstrát vyschnout, musíme ho prostě mírně, ale pravidelně zvlhčovat. Přihodit můžeme občas i pár hrstí posekané trávy, horní vrstvu přikryjeme hrubou pytlovinou nebo rohoží, pod kterou si potřebný počet žížal před lovem vždy vybereme. Občas je třeba zdravotní stav červů kontrolovat, v případě uhynutí většího množství mrtvé červy odstraníme.
Kalifornské žížaly se vcelku dobře množí, stačí jim připravit před založením chovu trochu lehce nahnilého odpadu a měkkou hlínu. V žádném případě ale žížalám nedáváme listí z ořechu ani kaštanu, zpracují i odpad ze zeleniny, syrové i kuchyňsky připravené. Žížalám nevadí ani to, že budou zbytky potravin lehce postižené plísní.
Pro hnojáčky bychom měli připravit směs hlíny s kompostem nebo hnojem, velmi dobře jim vyhovuje odleželý králičí nebo koňský hnůj, případně zbytky zahnívající rostlinné vegetace. Čerstvý hnůj je příliš agresivní a žížaly by to nemusely přežít. Pokud založíme hromádku hnoje a kompostu, nemusíme ji nijak zespodu ani ze stran ohraničovat, hnojáčci se nikam neodstěhují a po čase se začnou sami rychle množit.
Různé druhy žížal v žádném případě nezkoušíme chovat společně, každý druh potřebuje odlišné podmínky.
Jak je nachytat?
Hnojáčky si můžeme koupit v rybářském obchodě nebo v prodejně pro chovatele, stejně jako základní "sadbu" kalifornských žížal, poměrně rychle se ve vhodných podmínkách namnoží a pokud neuděláme nějakou chybu, budou k dispozici celé roky. Případně si základ chovu doneseme od kamaráda spolu s praktickými zkušenostmi, hned to bude mnohem jednodušší. Dešťovky a rousnice můžeme sice také zakoupit, ale můžeme je i nasbírat nebo vhodným způsobem dokonce motivovat k tomu, aby dobrovolně vylezly ze země. Jen to, proboha, nezkoušejte s elektrickým proudem. Na tohle téma se vypráví spousta různých historek, koluje hromada vtipů i nesmyslů, rozhodně je to ale velice nebezpečné. můžete vyzkoušet jiný, překvapivě účinný způsob, postavený na rezonování dřevěného kolíku.
Zní to možná trochu bláznivě, ale tento postup opravdu funguje. Do země (nejlépe po dešti nebo po zakropení) zatlučeme kolík z tvrdého dřeva (cca do 50 cm nebo i hlouběji) a po jeho horní části přejíždíme kusem kovové pásoviny. Drnčení a vibrace mají na dešťovky i rousnice ten efekt, že pozvolna vylézají na povrch, kde je posbíráme. Nevěříte? Tak se podívejte na video níže, kde lov předvádějí s použitím speciálního kovového profilu lovci žížal.
