Chytit bolena nebývá snadné
Jedním z poměrně málo známých dravců našich vod je BOLEN DRAVÝ, elegantní ryba, která překvapivě patří do čeledi kaprovitých a přesto se živí především drobnými rybkami i dalšími vodními živočichy. Pohybuje se často u hladiny a tak ho jako stříbrný šíp můžeme s velkou pravděpodobností zahlédnout, jsou místa, kde se boleni dokonce vyskytují v poměrně hojném počtu, ulovit tuhle rybu ale tak snadné už nebývá. O bolenech se traduje, že při divokém útoku do hejna drobnějších rybek některé omráčí a potom se stanou jeho snadnou kořistí, tahle krásná historka je však v současnosti už odsunuta hodně daleko do říše báchorek a povídaček. Když ale uvidíte, jak bolen divoce zalovil v hejnu ouklejí u samé hladiny, docela byste tomu snad i uvěřili...
Najdeme je v řece i na stojaté vodě
Tělo bolena je uzpůsobeno k rychlému pohybu a ryba snadno zvládá i opravdu silný proud, svá stanoviště si tato ryba často vybírá v opravdu rychlých úsecích řeky a při honbě za kořistí dokáže vyvinout úžasnou rychlost. Bolen se ale dokázal domestikovat velmi rychle i na údolních nádržích a ani tady se z něj nestal žádný tlusťoch, pořád si udržuje tvar lehce zploštělého torpéda, které je přímo nabito živočišnou energií. Nejčastěji tuto krásnou rybu lovíme na přívlač, v posledních letech se ale začali lovu bolenů hodně intenzívně věnovat i muškaři. V době potravní aktivity se pohybuje v horní části vodního sloupce, velmi často přímo pod hladinou, pokud neloví, zmizí v hloubce a občas o bolenech ani nevíme do té doby, než zase nadejde čas, kdy se vydají na lov. Ovšem pokud bolen loví, bývá to patrné i na docela velkou vzdálenost. Buďto můžeme spatřit na hladině výraznou vlnu a občas prořízne hladinu i typická ostrá hřbetní ploutev, nebo při útoku do hejna rybek doslova stříká voda, když bolen zakončí svůj atak ostrým obratem.
Stanoviště stříbrných šípů
Bolen vyhledává takové stanoviště, ze kterého má dostatečný přehled a většinou to není v úplně nejsilnější proudnici; proč plýtvat silami, to je přece logické. Ovšem protože ryby mají v malíčku (lépe řečeno spíš asi v řitní ploutvi) pravidla hydrodynamiky, najde si takticky a strategicky výhodné postavení za mostními pilíři, v úplavu pod jezem nebo na stojaté vodě třeba v blízkosti zakotvených lodiček či pod převislými větvemi. Chceme-li ale nahodit tak, aby naše nástraha bolena zaujala, musíme zůstat sami spolehlivě mimo jeho zorné pole a navíc nevyplašit ani další ryby, jejichž znervóznění nebo hromadný útěk by dravce spolehlivě dokázaly varovat. To znamená házet z dostatečné vzdálenosti a vést nástrahu tak, aby se teprve postupně dostala do zorného pole ryby. Na řekách je to snazší, ryby nejsou natolik opatrné a vedení nástrahy bude díky tomu snazší. Velmi dobrým obdobím na lov bolenů přívlačí je konec jara a začátek léta, po zahájení máme opravdu velkou šanci, která se přes teplé letní dny trochu snižuje a další nadějný čas bývá na přelomu září a října, kdy se s pozvolna ochlazující vodou všechny dravé ryby pomalu začínají shánět kořist stále intenzivněji. Občas se podaří ulovit bolena i na vytahovanou nástrahu při jiných rybolovných metodách, útočí na ni ale nejspíš reflexivně právě díky rychlému a částečně nepravidelnému pohybu.
Na přívlač, na mušku nebo jinak?
Pro lov na třpytky, woblery a twistery je velmi dobrou dobou časné ráno, pokud vidíme boleny občas zalovit (na dobrém místě se jich snad pokaždé vyskytuje několik), snažíme se vést nástrahu tak, aby pracovala u hladiny, tedy většinou poměrně rychle, nejlépe šikmo proudem. Pokud se bude dráha vláčecí nástrahy protínat s trasou lovícího bolena, můžeme se dočkat záběru během chvilky, někdy si ale ji několikrát zdáli prohlédne, zvíří hladinu a přece nezabere. Potom bych osobně sáhl po jiné nástraze, zřejmě se mu na té nabízené něco nezdá. Dalším řešením je opatrně přejít na jiné místo a provést nabídku pod jiným úhlem, hlavně si ale rybu nepoplašme. Kromě tradičních vláčecích nástrah lze použít menší mrtvou rybku, která především na stojatých vodách bývá velmi účinná, dravec totiž i při letmém kontaktu s nástrahou nezjistí nic podezřelého. Vyzkoušet lze i takzvané "bolenové peříčko", což je zjednodušeně navázaná napodobenina rybky z pírka, opevněného na větším háčku s dlouhým ramínkem, případně strímry a muddlery v kombinaci se sbirulinem. Co je to vlastně sbirulino? Vypadá jako potápivý splávek, nahradí nám klasickou zátěž a poslouží k dalekému odhozu i vedení nástrahy v požadované hloubce. Používá se i při lovu jiných dravců a zejména mořských pstruhů na pobřeží. V nouzi nám postačí obyčejná průběžná zátěž, nahazování ale není tak snadné. Při vláčení a také při lovu na umělou mušku je zapotřebí zkušeností a především pevných nervů, jinak zpočátku i při velké četnosti záběrů o většinu ryb přijdeme. Proč? Oproti tradiční přívlači i muškaření totiž útočícího bolena můžeme zaregistrovat už značně dlouho před tím, než nástrahu skutečně uchopí. Jistě, řešením by bylo, kdybychom ve chvíli, kdy se za nástrahou objeví vzdutá vlna nebo hřbetní ploutev ryby, zavřeli oči a řídili se jen citem, kdo to ale udělá? Takže naučme se zatnout zuby a donutit se vyčkat na správný okamžik, potom zásek sedne spolehlivě.
Na muškařský prut
Ulovit bolena s muškařským náčiním je docela adrenalinový zážitek, především pokud se jedná o větší rybu v plné síle. Zvolíme raději delší prut (kolem devíti až deseti stop) v kategorii AFTMA 6 nebo 7 podle místních podmínek, příliš těžké vybavení není zapotřebí, jen dostatečně dlouhý nához a určitá razance záseku. Intermediální šňůra bude vhodnější než klasická plovoucí, není totiž na hladině zdaleka tak nápadná a ani při přitahování nebudí velký rozruch. Mušky vedeme poměrně rychlými, dlouhými rázy, občas můžeme tempo stahování pozměnit, i tím zvýšíme atraktivitu nástrahy. Lovíme na jednu mušku, případně přidáme druhou tak metr od konce návazce, ta bude sloužit spíš jako atraktor, ale i na ni se můžeme dočkat záběru.
Zdolávání a vylovení
Po záseku bolen většinou prudce vyrazí a brzda navijáku má chvíli pohotovost, ale po prvních náporech se dravec většinou zklidní. Pokud zásek sedí dobře, nijak na rybu nespěchejme a v klidu ji přiveďme k podběráku. V závěrečné fázi není na škodu zakleknout nebo se přikrčit, na loďce se snažíme vyhnout prudkým pohybům. Ryba by totiž mohla ještě v sobě soustředit dostatek sil na poslední zoufalý útok, při kterém nakrátko buď přetrhne návazec nebo se v divokém obratu osvobodí. Bolen je pro rybáře hodnotným soupeřem, pokud mu dáte po zdolání svobodu, jistě vás za tohle rytířské gesto Svatý Petr brzo odmění dalším pěkným úlovkem.
