Čihátka, zvonky a hlásiče...
Signalizace záběrů při lovu na položenou prochází stále dalšími změnami. Je na rybáři samotném, jaký způsob si zvolí, vycházet by měl především z momentálních podmínek, použitého náčiní a cílové ryby. S hodně jemným náčiním můžeme zaregistrovat i ty nejjemnější záběry, ale ne vždy je právě slaboučký vlasec a prut s citlivou špičkou tou nejvhodnější a nejsprávnější volbou. Mnohá čihátka si můžeme vyrobit doma nebo dokonce improvizovaně u vody, jiná jsou malými technickými zázraky a často svými funkcemi dokáží zaskočit i zkušeného rybáře. Kudy se tedy vývoj hlásičů, čihátek a dalších signalizátorů ubíral a kam směřuje?
Bývalo to úplně jednoduché
Možná ještě pamatujete tradiční čihátka - "policajty", připomínající vejčitý korkový splávek, určené k zavěšení mezi očka prutu nebo před špičku prutu. Cena byla pár korun a jejich domácí výroba "na koleni" také velice jednoduchá - postačila korková zátka, ostrý nůž, kousek pevnějšího drátku a spirálová pružinka (třeba z propisovačky). Ti svědomitější ještě použili vhodné barvy ke zvýšení viditelnosti a funkční čihátko bylo během chvíle připravené k používání. Samosebou měly tyhle jednoduché signalizační prvky i své zápory, při umístění mezi očka občas při záseku došlo k omotání čihátka kolem prutu, než to stačil nešťastný rybář napravit, velká ryby najednou neměla možnost vytáhnout si vlasec z navijáku, prásklo to jak výstřel ze vzduchovky a bylo po souboji. Ve větru se tato čihátka rozkývala a jen obtížně bylo možné sledovat jemné popotažení nebo povolení vlasce, to platilo v zásadě při umístění mezi očka i před špičku. Navíc silnější proud nebo vodou unášené nečistoty popotahovaly pomalu čihátko vzhůru i bez přičinění ryby. Naopak skvěle fungovala i úplně nejjednodušší čihátka z kousku papíru nebo jiného lehoučkého materiálu při lovu na menší vzdálenost a za bezvětří... jen případné povolení vlasce na nich zpravidla nebylo možné spolehlivě rozeznat.
Závěsná čihátka nové generace
Vývoj šel samozřejmě dál, v současné době se pro indikaci záběru používají závěsná čihátka, která při záseku odpadnou (zamotání tedy už nehrozí), navíc je nebudeme pracně hledat někde v trávě, protože jsou připojena jemnými vodiči nebo provázkem. Vodiče slouží k případnému napájení pro LED diody, díky kterým můžeme čihátka snadno sledovat i za snížené viditelnosti nebo v úplné tmě, to je proti svíčce ve sklenici od okurek určitě pokrok...
Při použití swingerů (neboli houpaček) rozeznáme dobře i skutečně jemný, opatrný záběr, tento systém neovlivní nijak výrazně ani vítr nebo vlny. Běžně se používají swingery, zhotovené z odolného nerezového drátu v kombinaci s posunovatelným válečkem (sloužícím jako nastavitelné závaží) a z výlisku s úchytem pro vlasec. Pro lov časně zrána nebo ve večerních hodinách můžeme použít i swinger s LED diodou nebo k němu jednoduše upevnit lámací chemické světlo, čímž si sledování záběrů výrazně usnadníme.
Akustické a světelné hlášení záběru
Pípající a blikající hlásiče mohou sice lézt občas někomu na nervy, především, když spouštějí každou chvíli "planý poplach", ale při správném používání mohou být pro rybáře skutečně velice užitečným pomocníkem. Dodávají se nejčastěji v sadách a kompletech, u kvalitních výrobků lze hlasitost akustického signálu, barvu i intenzitu světla nastavit podle potřeby. Většinou jsou ve vodovzdorném provedení, s ohledem na odolnost proti nárazům, mnohdy i s pogumovaným povrchem. Tyto přístroje jsou většinou vyráběny i v kombinaci s odnímatelnými vidličkami, upevnit je můžeme i na stojany nebo držáky prutů. Nastavitelný je samozřejmě i citlivost na záběr a indikace zpětného záběru (povolení vlasce či šňůry), napájení bývá řešeno na běžně dostupné baterie nebo s použitím dobíjecího akumulátoru. Zajímavým řešením je i příposlech, který umožní sledovat pruty z větší vzdálenosti. Levnější řešení pracuje s kabely (do nichž se ale párkrát zamotáme v tu nejméně vhodnou chvíli a potom budeme stejně litovat, že jsme nezvolili jinou variantu), luxusní příposlech je řešen jako bezdrátový a funguje často i na vzdálenost více než sto metrů. Dalším příjemným rozšířením jsou zdířky na připojení swingeru nebo jiného signalizačního zařízení, které nám tak přinášejí další zajímavé možnosti využití poměrně drahého, ale praktického přístroje.
Kdy se hodí rolnička
Zazvonění kovové rolničky může v leckom evokovat vánoční čas a dárky pod stromečkem, časem nám ale začne připomínat i napínavé večerní lovy, stačí se párkrát s roličkou na špičce prutu posadit k vodě v ten správný čas, kdy dravci vyrazí s nastupující tmou na lov. Nejjednodušší provedení rolničky je jednoduchý model s klipem nebo krokosvorkou, snadno ji upevníme na špičku prutu a zacinkání oznámí, že o naši nástrahu se zajímá úhoř, mník, candát nebo jiný noční tulák, který se vydal za kořistí. Zajímavým řešením je adaptér na uchycení chemického světla přímo na rolničku, spojíme tak akustické hlášení pohybu špičky s možností sledovat i nejjemnější záchvěvy v šeru či v úplné tmě. Když sedíme u šumící řeky, oceníme i silnější zvuk zdvojené rolničky, který je přece jen o něco výraznější. Zajímavou variantou je i rolnička průběžná, určená k navléknutí na vlasec nebo šňůru. Velké rolničky v nejrůznějším provedení jsou často používány také při lovu sumců.
Víc signalizátorů neznamená víc záběrů
Pokud někoho napadne, že použije několik různých typů signalizátoru záběru současně a zvýší tak pravděpodobnost rozlišení záběru, vydává se nesprávnou cestou. Vyzkoušeli to už mnozí, ale míchat různé typy indikace záběru dohromady je nevhodné, vznikne nám maximálně neorganizovaný a nepřehledný zmatek, kdy v lepším případě "prošvihneme" nějaký nadějný záběr, v horším si na něco šlápneme, zamotáme se nebo strávíme spoustu času hledáním spadlých komponentů. Raději použijme ten nejvhodnější (pokud jich tedy u vody máme na výběr víc) a plně se na očekávání záběru soustřeďme, potom se úspěch určitě dostaví!
