Jak dlouho vydrží vlasec nebo šňůra?
Občas se musíme smířit s tím, že i kvalitní vlasec nebo pletenka mají své odslouženo a přišel čas na jejich výměnu. Jak to poznáme nebo podle čeho se řídit, to je otázka značně zapeklitá, protože vliv má mnoho faktorů. Ani nejkvalitnější a nejvyhlášenější značkové výrobky při intenzivním používání, nevhodné údržbě nebo za opravdu drsných podmínek nevydrží tolik, kolik bychom si přáli, o těch levných ani nemluvě. Ačkoli ten rozdíl zase nemusí být tak markantní, nejen drahé a značkové věci se vyznačují kvalitou, na to už konečně asi přišel každý, že? Z čeho tedy budeme vycházet, abychom výměnu neprováděli zbytečně příliš často a přitom neriskovali problémy?
Vyměnit, obrátit nebo riskovat
K výměně vlasce nebo šňůry můžeme mít kromě opotřebení nebo mechanického poškození i další důvody, například pokud je už vlasce (nebo šňůry, už to přestanu opakovat) na cívce opravdu málo a tím pádem nahazování začíná být komplikované i na střední vzdálenost, o extrémně dlouhých hodech ani nemluvě. Poškozený kousek (zjistíme to zrakem nebo protažením mezi prsty) raději hned odstřihněme, ale to se zase brzo dopracujeme k výše uvedené poloprázdné cívce, zvlášť pokud lovíme tam, kde jsou na dně ostré kameny, škeble nebo jiné "pasti" na rybáře. Klasickým nylonovým vlascům také škodí sluneční záření, nadměrná vlhkost jim pochopitelně také neprospívá a občas nevíme, v jakých podmínkách (ani jak dlouho) byl vlasec skladován opřed tím, než jsme ho zakoupili.
U mírně opotřebeného vlasce se někdy dá použít i další "mazané" řešení, vezmeme prázdnou cívku o stejném průměru (nebo jiný naviják, ovšem potom budeme "motat" dvakrát, tam a zpět) a vlasec jednoduše obrátíme, pokud nebyl průměr cívky příliš malý, je vlasec opět použitelný. Jeho pevnost ovšem nejprve prověříme, někdy stárne celý a potom bychom si moc nepomohli, tohle řešení je spíš pro případ, že je koncová část mechanicky lehce poškozená (zploštělá nebo otřepená), ovšem výměna za nový je přece jen spolehlivější sázka na jistotu. Další variantou je odříznutí části vlasce a navinutí na cívku s větším vnitřním průměrem (k mnoha typům navijáků jsou tyto cívky dostupné nebo je najdeme přímo v balení), tak si pomůžeme i v případě, že vlasec je stále pevný, ale část musíme uříznout. Řešením může být i podkladový vlasec (pro navijáky s velkou kapacitou) nebo korková či plastová podložka na cívku. To samé pochopitelně platí o šňůrách, při navíjení vždy používáme vhodný tah, neměl by být příliš velký (zařezávání vadí), ale vlasec ani šňůra se zase nesmějí navíjet volně a tvořit odstávající smyčky.
U muškařů je to trochu jinak
Muškařské šňůry jsou vystaveny velkému namáhání nejen v tahu, ale především v ohybu, slouží totiž k dopravení umělých mušek na požadované místo právě vahou šňůry, vždyť hmotnost samotných mušek je prakticky zanedbatelná. A při nahazování klasickým stylem dochází k neustálým změnám tvaru u letící šňůry, i ta nejkvalitnější má tedy životnost dánu přibližně v řádu několika stovek hodin. Hodně záleží na konstrukci i použitém materiálu, u monofilních šňůr je celá šňůra tvořena jedním ujímaným monofilním materiálem (nejčastěji se jedná o pomalu potápivé a intermediální šňůry). Šňůru s monofilním jádrem vlastně tvoří poměrně silný vlasec, obalený hmotou pláště. U šňůr s pleteným jádrem je základem silnější pletená šňůra s malou průtažností a opět je obalena pláštěm. Podle materiálu, použitého na zhotovení pláště se jedná o potápivé, intermediální nebo plovoucí šňůry, plášť je citlivý na otěr i na mechanické poškození (přišlápnutí, zlomení přes hranu, utažené uzlíky nebo dokonce přiskřípnutí v navijáku). Levné monofilní šňůry při výraznějším poškození raději zlikvidujeme, spojky nebo jiné způsoby spojování ruší průchod očky a nebudou už nikdy spolehlivé. U šňůr s pleteným jádrem dochází často k lámání a praskání vrstvy pláště, což může znepříjemnit házení a "škrtat" v očkách, není-li ale poškození velké, lze se pokusit o nápravu při použití speciálních lepidel. Jakmile se ale objeví na povrchu šňůry větší množství prasklin, má svou službu za sebou a je čas navinout do navijáku novou. Plovoucí šňůra totiž navíc prasklinami začne nasávat vodu a ztratí své "plovací" vlastnosti, u potápivé to nevadí tolik, ale při dalekých hodech vydává v očkách nepříjemné zvuky a může je i poškodit, případně způsobit vysunutí dílů ze spojek. U oboustranně symetricky ujímaných šňůr (označovaných DT - double tapered) lze provést obrácení a chytat další sezónu nebo i dvě s druhým koncem. Pokud se budeme o šňůru přiměřeně starat (občas ji otřeme vlhkým měkkým hadrem a lehce naimpregnujeme speciálním přípravkem), vydrží rozhodně déle a v lepší kondici, na šňůře bychom ale při pořizování nové neměli nijak výrazně šetřit, pokud si nechceme muškaření nadobro zprotivit.
Pozor na slanou vodu!
Při chytání ve fjordech nebo na volném moři pochopitelně vlasce i šňůry trpí o něco víc, je vhodné použít v takovém případě speciální modely, určené pro lov ve slané vodě, ta je totiž díky vysokému obsahu soli docela agresivně napadá a brzo i poškozuje. Omytí ve sladké vodě hned po skončení lovu ale může hodně zachránit, přitom je to nenáročná operace. Šňůry i vlasce trpí také oděrem při chytání na mořských útesech a zlomových hranách s ostrými skalisky, kameny nebo lasturami. I na tuzemských revírech se občas setkáme s hojným výskytem škeblí a někdy se nestačíme divit, co ostré hrany jejich schránek s povrchem vlasce provedou. Důslednou kontrolu doporučuji i po případném trhání nebo silovém (byť úspěšném) vyprošťování uvízlých nástrah či montáží.
Sundat na zimu?
Moderní vlasce a šňůry není třeba na zimní období sundávat a uskladňovat na cívkách s větším průměrem, je to docela otravná práce a životnost vlasců ani šňůru tím nijak výrazně neprodloužíme. Jen znečištěné konce je vhodné umýt ve vlažné mýdlové vodě a potom opláchnout v čisté vodě. Následně je necháme vyschnout a zlehka je znovu navineme. Rozhodně je uložíme (s navijáky nebo alespoň samotné cívky) tam, kde nebude příliš vysoká teplota, mráz nebo prudké kolísání teploty, nebudeme je ani vystavovat přímému slunečnímu svitu a tak si můžeme být jisti, že jsme pro ně udělali maximum, které bylo v našich silách a budou nám dál spolehlivě sloužit.
