Jak na kapry za letních dnů II. - plavaná
Velice účinnou a zábavnou metodou lovu kaprů je v létě plavaná, praktikovat ji můžeme na velkých stojatých vodách i na malých rybníčcích, na pomalu či rychleji proudící řece, na potoce - plavaná je prostě velmi univerzálním způsobem nabídky rozmanitých nástrah. Podle situace volíme typ splávku, správnou hloubku, důležitá je i volba krmení a především výběr vhodného místa. Pokud víme, kde se kapři zdržují nebo kudy s určitou pravidelností protahují, je to samozřejmě mnohem snadnější. V teplé letní vodě se občas prozradí i pohybem pod hladinou, nějakým tím zavlněním, uvolňováním bublinek při rytí ve dně nebo zakalením. I kapry, kteří právě vyhledávají potravu u dna, totiž můžeme na plavanou velmi efektivně lovit. V případě, že je dno pokryté vrstvou sedimentu nebo jemného bahna, je to dokonce často výrazně účinnější metoda, než oblíbená položená.
Často je najdeme kousek od břehu
Občas je docela zbytečné nahazovat někam k obzoru a doufat, že se strefíme skutečně tam, kde jsme zakrmili, kapři totiž na některých místech s oblibou vyhledávají potravu nedaleko od břehu. Stojí za pokus držet si určitý odstup od kraje vody, chovat se co nejopatrněji a lehce prohodit místa nedaleko od břehu hrstkou krmení, jeden prut potom nalíčit "nakrátko" a s trochou štěstí sledovat záběr na pár metrů. Druhý prut lze nahodit na vzdálenější zakrmené místo nebo zkusit lov na položenou, to nám s použitím akustického signalizátoru umožní soustředit se plně na splávek, pohupující se kousek od břehu. Hlídat dva splávky, které jsou daleko od sebe, to není nic příjemného a za chvíli z toho i rozbolí hlava. Jakou hloubku zvolit? Záleží pochopitelně na rybách, na tom, kde vyhledávají potravu. Pokud nevíme, jaká je z břehu hloubka, můžeme ji pomocí splávku ještě před zahájením lovu snadno změřit, potom nastavíme nástrahu do dolní části vodního sloupce a uvidíme. Pokud se nic neděje, můžeme zkusit o něco větší nebo menší ponor, i to patří k tomuhle napínavému lovu. Pestře zbarvená anténka splávku, pohupující se kousek od břehu, to vyvolává takový nostalgický pocit návratu do dětství, nemáte také někdy ten dojem? Navíc můžeme sestavit opravdu velmi lehké náčiní, což se týká především použití malého, lehoučkého a tím pádem opravdu nenápadného splávku v kombinaci s minimální zátěží (ačkoli kapry nesmíme podceňovat a "dvacítka" by měla být nejspíš minimem, při záseku nakrátko totiž slabší vlasec utrhneme jako nic).
"Angličák" není jen dětské autíčko
Jaký splávek použít? Volba je na každém rybáři, pochopitelně, vycházet bychom měli z toho, jak daleko potřebujeme nahodit, do jaké hloubky chceme nástrahu dopravit, zajímá nás pochopitelně i dobrá viditelnost splávku, vždyť záběry jsou v létě občas opravdu jemné a opatrné. Doba okrájených korkových zátek je dávno za námi, v obchodech najdeme splávků neskutečný výběr, po jakém tedy sáhnout? Mám moc rád takzvané anglické splávky, kterým snad nikdo neřekne jinak, než právě "angličáky". Jedná se o předvážené splávky v různých velikostech, se kterými je přímo radost nahazovat i chytat. Splávek štíhlého tvaru je na dolní části opatřen zátěží, která tvoří více než dvě třetiny jeho celkové hmotnosti. Tato zátěž bývá vyměnitelná, takže splávek můžeme použít v kombinaci s vhodnou dovažovací zátěží (která slouží vlastně jen k dopravení nástrahy do požadované hloubky) a dosáhnout tak velmi dlouhých hodů, kdy splávek zůstane dokonale vyvážený, citlivý, reagující na sebemenší dotek. Je-li správně vyvážen, z vody vyčnívá jen barevná anténka, která signalizuje kontakt s nástrahou, také bývá často vyměnitelná, takže si můžeme podle pozadí a lesku hladiny vybrat tu nejlépe viditelnou. Ovšem je to jen můj názor, nikomu tyhle splávky nechci vnucovat, na výběr existuje opravdu neskutečné množství rozmanitých typů. Většinu splávků lze upevnit jako průběžné i jako pevné, průběžných se používá především tam, kde chceme chytat v opravdu velkých hloubkách.
Volba nástrahy je velice rozmanitá
Při plavané na kapry (a to i na ty opravdu velké a opatrné) fungují překvapivě dobře malé nástrahy. Jednou z nejúčinnějších jsou bílí červi, nastražení na dostatečně pevném háčku ve větším množství, klidně jich můžeme napíchnout třeba pět nebo šest, vytvoří zajímavý "věneček" a díky vpichu zanechávají ve vodě i aromatickou stopu, není tedy ani zapotřebí je nějak dipovat, ačkoli i tímto způsobem můžeme zkusit jejich atraktivitu zvýšit. Pokud jsou ve vodě (především v proudu) delší dobu, dojde k jejich vylouhování a vymáčení, potom je raději vyměníme za čerstvé, při napichování je třeba postupovat s citem, nepropíchnout červíka jen tak "halabala", zachytit ho pouze za měkkou kůži. Někdo se dušuje, že nápadně obarvení červi jsou ještě účinnější, ale ruku do ohně bych za to tedy nedal...
Velmi dobře dostupnou nástrahou jsou žížaly, místo velikých rousnic (tak oblíbených na položenou) se lépe osvědčují při plavané ty menší, kopané nebo nasbírané pod kameny. Můžeme jich nastražit i několik najednou, dobře se osvědčují také hnojáčci, kteří se ale na poměrně důkladné kaprové háčky hůř napichují, jsou přece jen hodně křehcí. Ale s trochou dobré vůle to jistě také zvládneme. Jsou-li ale v revíru hojněji zastoupeni okouni, američtí sumečci nebo ježdíci, bývají tyto nástrahy spíš tak trochu pro zlost a raději zvolíme třeba lisovaný rohlík. Použít můžeme pochopitelně i jiné druhy pečiva, postup napaření a slisování je jednoduchý. Když se naučíme tuhle snadno dostupnou, levnou a občas mimořádně účinnou nástrahu správně připravit a nastražit, budou výsledky určitě dobré, je to léty prověřená kapří lahůdka, však se zeptejte kaprů. Pečivo před lisováním můžeme ve fázi napařování mírně aromatizovat vhodným přípravkem.
Trvanlivou, dostupnou a oblíbenou nástrahou je i kukuřice. Při správné konzistenci se nám podaří napíchnout pěkně pravidelně několik zrnek a pokud ji navlékneme i na vlasec nad háčkem, vytvoříme pro kapry velmi lákavé "kukuřičné korále". Špička háčku by po nastražení posledního zrnka vždy měla kvůli spolehlivému záseku vyčnívat. Kukuřicí pochopitelně i v průběhu lovu lehce přikrmujeme, to ostatně platí i pro ostatní typy nástrah. U žížal postačí drobně nasekané nebo nastříhané kousky, které se šrotem a hlínou nebo pískem namačkáme do krmných kuliček. Pochopitelně bychom neměli opomenout ani na oblíbená těsta, stejně jako na ta legendární a pečlivě utajovaná, jejichž složení a postup přípravy si příslušníci "kaprářských dynastií" předávají z pokolení na pokolení. Použít můžeme i méně tradiční nástrahy, kterými občas mlsného kapra zaskočíme a ošálíme, například lančmít, tvrdý sýr a podobně. Fantazii se meze nekladou, jen aby to chutnalo rybám...
