Prut Mivardi Genesis Feeder © Mivardi

Feederové pruty: představení a dělení

Při lovu s feederovými pruty používáme pruty s velmi citlivou špičkou, jemné vlasce nebo šňůry a nedílnou součástí sestavy je i krmítko. Tato rybolovná technika se u nás rozšířila teprve koncem devadesátých let minulého století a získává si stále větší oblibu. Označení vzniklo podle anglického označení krmítka (v originále je to "feeder") a jejím principem je to, že k rozpoznání záběru neslouží splávek ani čihátko či hlásič, ale jemná, citlivá špička prutu. 

Krmítko slouží kromě vnadění i k dokonalému vypnutí vlasce, což umožní rozpoznání i toho nejnepatrnějšího kontaktu ryby s nástrahou. Pro lepší identifikaci záběru se (především za horších světelných podmínek) používá jako pomocný prvek takzvaný feederový terč. Tato technika je používána k lovu velkých i menších ryb a především ryb, které jsou velmi opatrné a při klasickém lovu na položenou bychom jejich záběr často ani nezaregistrovali.

Charakteristickým znakem feederového prutu je velmi citlivá, jemná špička, občas i barevně odlišená a zpravidla vyměnitelná podle konkrétních podmínek. Délka těchto prutů se nejčastěji pohybuje v rozmezí 2,4 až 4,5 metru, volba vhodného prutu závisí na místních podmínkách a cílové rybě. Tou může být nejen tak populární kapr, s feederem můžeme lovit plotice, cejny, perlíny, cejny, karasy, líny, tlouště, parmy i další druhy ryb, které se v našich revírech vyskytují. Prut je řešen jako dělený a špičky jsou dodávány v několika různých stupních tvrdosti, často i s odlišným zbarvením nebo dokonce s fosforeskující úpravou.

Podle hmotnosti zátěže si můžeme rozdělit feederové pruty do několika základních kategorií:

Nejjemnější a nejcitlivější jsou pruty s označením winkelpicker, picker a quiver, které jsou vhodné pro zátěž do cca 40 gramů, jejich špičky jsou opravdu velmi citlivé. Používáme je především pro lov menších ryb na kratší vzdálenost, hodí se především pro stojatou nebo jen mírně táhnoucí vodu. Jejich výhodou je i možnost využití pro lov na marmyšky nebo na malé jigstreamery. I s malou rybou si souboj dostatečně vychutnáme, můžeme použít opravdu malé háčky a nástrahy spolu s tenkými vlasci nebo pletenkami. Pochopitelně musíme s těmito pruty chytat opravdu s citem a při zdolávání nijak "netlačit na pilu", hodí se zejména pro opravdu zkušené rybáře.

Další kategorií jsou pruty s označením light, u nichž se odhozová zátěž pohybuje do 70 gramů a mají také velmi jemné špičky. Tyto pruty jsou vhodné hlavně pro lov menších a středně velkých ryb, opět jsou vhodné především pro stojaté vody. S LIGHT prutem už bez problémů dosáhneme mnohem větší odhozové vzdálenosti a můžeme ho s tužší špičkou použít i na rychleji proudící vodě.

Pruty typu feeder medium se používají asi nejčastěji, jedná se o vcelku univerzální typ, u něhož vrhací zátěž může činit až 100 gramů a podle typu zvolené špičky se hodí pro proudnou i stojatou vodu. Zvládneme s ním bez problémů i ryby o hmotnosti několika kilogramů, pokud to trochu umíme a máme strávně seřízený naviják. Jedná se o velmi rozšířený typ, který je vhodný pro ty, kteří si pořizují první feeder a chtějí nasbírat zkušenosti s tímto zajímavým a velice účinným způsobem lovu.

Z označení heavy je na první pohled jasné, že se jedná o "těžkou váhu" mezi feederovámi pruty, ovšem pořád je to prut velmi citlivý a využijeme ho výborně tam, kde musíme nahazovat do silnějšího proudu nebo čekáme opravdu velké ryby. Poradí si s plným krmítkem o hmotnosti do 150 gramů bez jakýchkoli problémů, což nám umožní nabídnout větší porci krmení a současně nahodit i na opravdu pořádnou vzdálenost. Jedná se tedy o prut na větší vody a pro ty, kteří se do náhozu potřebují občas pořádně "opřít".

Pro nahození opravdu velkých a těžkých krmítek lze použít i pruty, které najdeme v nabídce rybářských obchodů jako extra heavy nebo power feeder, což je kategorie, u níž hmotnost odhazovaného krmítka (včetně krmení, pochopitelně) bývá limitována až do 200 gramů, vzácně i o něco výše, což je tedy opravdu pořádná "nálož". Jsou to poměrně dlouhé pruty (350 až 450 cm), vhodné pro fyzicky zdatné rybáře, kteří chtějí lovit až někde tam, kam jiní prostě nenahodí. Délka prutu kromě důrazného odhozu umožňuje o dobrý zásek při určitém průvěsu a průtažnosti, což bývá především u vlasce na velkou vzdálenost opravdu znát, občas je i tak vhodné při záseku udělat i krok nebo dva směrem dozadu. Tento typ prutů je používán především při lovu parem na hodně proudných a hlubších řekách, z toho se zrodilo i další označení, se kterým se můžeme setkat. barbel feeder (barbel = anglicky parma).

V označování feederových prutů se stále objevují nové termíny, často se jedná o jakési kombinace vlastností a charakteristik, například medium-light nabo heavy-medium, jedná se prostě o pruty, které se svými vlastnostmi a akcí pohybují na hranici dvou různých kategorií, pokud máme možnost si prut vlastnoručně vyzkoušet, je to vždy optimální a víme, do čeho doopravdy jdeme.

Pokud chceme lovné místo dobře zakrmit, můžeme použít i speciální spodový prut, se kterým snadno nahodíme i rakety a spomby. Je to úplně jiná "ráže" než feeder, ale možná právě proto si tady zaslouží zmínku, může nám totiž při prokrmování lovného místa být velmi dobře nápomocný. Jedná se o prut, který se akcí blíží spíš jemnější lešenářské trubce, ale o to právě jde. Jeho pomocí totiž dostaneme do požadované vzdálenosti i vnadící směs v opravdu velkém "balení". Pro chytání se nehodí, ale na větších vodách je to skvělý pomocník. Riskovat poškození nebo dokonce zlomení jakéhokoli jiného prutu je zbytečné, od toho je právě tento razantní kousek rybářského vybavení.

K feederovým prutům jsou většinou dodávány i vyměnitelné špičky s různou tvrdostí a citlivostí, případně si můžeme další i dokoupit, pokud známe odpovídající průměr. Mnohé špičky jsou i v odlišném zbarvení (světlé, tmavé, s proužky nebo fluorescenční), to nám při vhodné volbě dává mnohem větší šanci na rozeznání jemného záběru, který se projevuje prohnutím nebo naopak narovnáním koncové části prutu. Podle použitého materiálu se setkáme se špičkami černými (karbon nebili uhlík, jinak též grafit), bílými (laminát a kompozitní matriály), mnohdy jsou špičky opatřeny fluorescenčním nástřikem, který je činí viditelnými i za ztížených světelných podmínek. Špičku můžeme opatřit i chemickým světlem, pro jehož instalaci je často již připraven speciální úchyt.

Ke sledování jemného pohybu špičky se výborně uplatňuje i feederový terč, který zabrání únavě zraku a umístíme ho za špičku tak, abychom i ten nejmenší pohyb snadno zaregistrovali. Terče bývají oboustranné, z jedné strany světlý a z druhé tmavým pozadím, podle světla a lesku hladiny potom snadno zvolíme ten vhodnější.