Pokud hledáte ideální teleskopický prut, určitě vám přijde vhod tento článek, kde rozebíráme všechny přednosti a radíme jak neprohloupit při koupi.
Pro svou skladnost, přijatelnou cenu a bohatý výběr jsou zasouvací neboli teleskopické pruty mezi sportovními rybáři velmi oblíbené a rozšířené. Pochopitelně po prvotní euforii došlo i k tomu, že si rybáři uvědomují také jejich nedostatky, při výběru proto je třeba zvažovat vhodnost takového prutu a pečlivě zvážit všechna pro i proti. Mít mezi svým vybavením několik praktických teleskopických prutů se určitě hodí, jen vědět, kdy je správný čas vzít je k vodě.
Běžně se teleskopické pruty vyrábějí v transportní délce mezi čtyřiceti až šedesáti centimetry, záleží hodně na délce a akci. Protože díly se zasouvají do sebe, je po složení přenos prutu nebo jeho převoz bez problémů, postačí jednoduchý obal. Je-li opatřen i kapsou pro naviják, můžeme celou sestavu prostě jen složit a není nutné ji rozebírat.
Pokud je u některých prutů zapotřebí zachovat specifickou citlivou a jemnou akci, často bývají díly značně delší, pro transport to sice už není tak výhodné, ale zase ubývá míst, kde je akce přece jen trochu narušena a kde po opotřebení do sebe zasouvaných ploch může časem docházet k problémům. Rozhodně je třeba udržovat teleskopické pruty v čistotě, hlavně na místa spoje je třeba dbát hodně pečlivě. Každé sebemenší poškození nebo oděrku bychom měli včas opravit, obrátit se na servis nebo poškozený díl vyměnit, jinak postupně může dojít i k poškození protikusu a prut se potom může při chytání samovolně skládat, v horším případě dojde k vypadnutí horního dílu či k rozštípnutí dolní části. Za luxus pohodlného a pohotového skládání a transportu prostě musíme platit daň v podobě pravidelné péče o prut.
Označované jako cestovní (traveller) jsou někdy po složení i skutečně v "kapesní" velikosti (i pod 20 centimetrů!) a lze je snadno vložit do kapsy nebo do cestovního zavazadla, ty ovšem nejsou určeny pro lov velkých ryb a slouží spíš jako pohotovostní proutky, které můžeme mít u sebe prakticky kdykoli.
Jinak si běžný teleskopický prut pochopitelně poradí i s větší rybou, primárně jsou ale tyto pruty určeny pro chytání spíš menších ryb na plavanou a na položenou. Neměli bychom to nepřehánět ani s odhozovou zátěží a rozhodně nepřekračovat hmotnost, uvedenou na štítku prutu, při zdolávání nesmíme prut namáhat zdaleka tolik, jak jsme zvyklí u prutů s klasickými spojkami. A silou se snažit vyprostit vázku nebo s ní hrubě poškubávat? Na to zapomeňte, to bychom teleskopickému prutu mohli opravdu hodně ublížit.
Na teleskopických prutech najdeme hned několik typů oček. Koncové očko je nasazeno na špičce prutu a nijak se neliší od běžně používaných oček u ostatních prutů, ostatní očka jsou buď pevná a jejich základna s kovovým nebo plastovým kroužkem slouží současně jako zpevnění dolního (silnějšího) dílu spojky nebo jsou posuvná a před zahájením lovu je musíme srovnat pěkně "do zástupu" a usadit na blanku. Díky tomu, že u teleskopických prutů očka většinou odstávají poměrně daleko od prutu, nedochází k nežádoucímu lepení vlasce nebo šňůry na prut a náhozy jsou díky tomu plynulejší, přesnější a delší, ať už použijeme monofil nebo pletenku.
Kovová očka jsou pevnější, ale současně také o něco těžší, což především u plavané, kdy držíme prut po většinu lovu v ruce nebývá moc žádoucí.
Plastová očka s odolnými vložkami jsou lehoučká, ovšem stačí trocha nepozornosti a už to většinou nespravíme ani vteřinovým či jiným lepidlem. Naštěstí výměna oček u teleskopických prutů nebývá nijak komplikovaná a na značkové pruty snadno seženeme náhradní.
Pokud si nevěříme, obrátíme se na odborný servis, ale výměnu očka u teleskopu zvládne opravdu snad každý. Většinou stačí koncovou objímku očka nahřát zapalovačem nebo jiným vhodným zdrojem tepla, očko i s objímkou stáhnout, očistit konec blanku, potřít vhodným lepidlem a pečlivě nasadit nové očko. Pro transport vždy použijme alespoň ochranný kryt na očka, který je dodáván ke každému prutu, případně ho dokoupíme samostatně.
Setkat se můžeme i s teleskopickými pruty bez oček, nazývanými biče. Ty jsou určeny především k lovu na plavanou, bez navijáku se můžeme plně soustředit na sledování splávku a s trochou praxe si na takovém prutu poradíme i s většími rybami. Navíc se při tomto způsobu lovu používají tlumiče a amortizéry, zhotovené většinou z kvalitního pryžového svazku.
Bič může být poměrně krátký a potom s ním lovíme nedaleko od břehu, ale při závodní plavané se používají i biče v délce přes deset metrů, ve středních délkách biče běžně používají na plavanou i ostatní sportovní rybáři. Teleskopické pruty pochopitelně dobře poslouží také pro lov na položenou, při záseku a zdolávání ale musíme být přece jen trochu opatrnější, při nahazování to platí dvojnásob.
S teleskopickým prutem můžeme dobře a úspěšně provozovat i lehkou nebo střední přívlač, pro lov těch největších dravců se ale příliš nehodí. Lehčí a jemnější teleskopické pruty často využívají i pstruhaři. Výhodou totiž je, že při muškaření můžeme mít s sebou i lehký vláčecí proutek, který v případě potřeby během okamžiku rozložíme a potom zase klidně uložíme do pstruhařského košíku.
Pro muškaře je teleskopický proutek sice velkým lákadlem, ale přece jen akce takového vícedílného prutu s mnoha spojkami nedosahuje kvality klasických muškařských prutů, tento typ se hodí spíš jen pro příležitostné muškaření na menších vodách a potocích.
Přednosti teleskopických prutů:
● Malá transportní délka
● Snadné a rychlé rozložení i složení
● Přijatelná cena
● Využití pro více rybolovných technik
● Levné a dostupné náhradní díly
Nevýhody teleskopických prutů:
● Spojky jsou slabými místy i při kvalitním zpracování
● Odstávající očka se snadno poškodí
● Neumožňují mimořádně dlouhé hody
● Nehodí se pro lov kapitálních ryb
● Vyžadují pečlivé čištění