Mník jednovousý (Lota lota)

Noční lovec, který často uniká pozornosti

Protože mník jednovousý (Lota lota) je aktivní především v noci, zatímco denní čas tráví v bezpečném úkrytu kdesi v kořenech nebo mezi balvany, za tmy se vydává hledat potravu. Jeho kořistí jsou nejčastěji drobní vodní živočichové (larvy hmyzu, korýši, drobné rybky) a červi i brouci, spláchnutí deštěm nebo spadlí do vody. Přes léto se mníci prakticky neuloví, jedině při zatažené obloze a rychle stoupající vodě máme navečer určitou šanci, byť velmi malou. Jejich sezóna vždy začínala až koncem podzimu, bylo naopak možné je lovit i v mrazech a v částečně zamrzlém toku, ovšem v tu dobu se ani rybářům k vodě moc nechce, co si budeme povídat. Mník si vyhledává bezpečný úkryt, na volném dně se nevyskytuje. Dostane se i do nepatrných potůčků, pamatuji ale také úlovky mníků na Lipně v blízkosti přítoků. Na mnoha místech rybáři o přítomnosti mníků vůbec nevědí, protože se lovu této ryby nevěnují, také na pstruhových revírech už dávno není povolen noční odlov úhořů a mníků.

U dna a mezi kameny

Mník nikdy nepronásleduje svou kořist ve vodě a nestoupá ke hladině, pokud však překvapí odpočívající rybky mezi kamením nebo v jiném zdánlivě bezpečném úkrytu, dokáže se, stejně jako úhoř, protáhnout každou skulinou a dosáhnout na svou kořist. Zdržuje se s oblibou i pod jezy, v rozpadlých zbytcích zaplavených staveb a někdy se naučí vyhledávat svou kořist pod turbínami elektráren. Pokud rybář najde místo s větším výskytem mníků, může si skvěle zachytat, když se důkladne oblékne a ozbrojí trpělivostí. V zimním období už mník vyráží na lov při odpoledním sešeření, mníci žijí často soustředěni na krátkém úseku toku a v další části se třeba několik kilometrů prakticky nevyskytují.

Něco "od masa" je ta správná volba

Za nástrahu při lovu mníků mohou dobře posloužit žížaly, ať už běžné kopané, rousnice přetržené na dva kousky nebo klubko aromatických, dráždivě se svíjejících hnojáčků. Ovšem zásoby červů na mníky bylo vždy třeba si udělat včas, když kamarádi chodili chytat tyhle mramorované fešáky, já jsem pracně sháněl nějakou přijatelnou nástrahu. Řešením je určitě i použití mrtvé rybky, pokud bude příliš velká, použijeme jen ocásek, podobně jako při lovu úhořů. Zbytek ale rozhodně není třeba zahodit, když totiž mníci mají svůj den a jsou při chuti, postačí i zbylá přední část rybky, rozříznutá na několik podélných cárů. Při použití menších rybiček je vhodné nástrahu naříznout nebo částečně zbavit kůže (už to zase zní jako středověká inkvizice, já vím, ale tyhle metody prostě fungují), aby pach krve i vnitřností ještě zvýšily přitažlivost nástrahy na velkou vzdálenost.

To nezvoní Ježíšek

Použití čihátka nebo hlásiče je pochopitelně také možné, ovšem při lovu mníků téměř zbytečné. Tenhle hltavec se totiž nehne z místa, než do sebe nástrahu nenasouká, při tom prakticky vlascem nehne a tak záběr zaregistrujeme stejně dobře podle třepající se špičky prutu, pokud ji opatříme zvonkem nebo rolničkou, tak podle zvonění. Při této sestavě nám ani proud zbytečně nevytahuje vlasec a nezvedá čihátko, můžeme tedy lovit i v místech, kde pod břehem bystře proudí voda a přináší rybám potravu, právě tady občas mník číhá. Smutné je, že nástrahu pozře zpravidla rychle hodně hluboko, řešením je sice odstřihnutí vlasce, ovšem navázání nového háčku zkřehlými prsty člověka naučí nosit s sebou několik hotových návazců a pomocí karabinky s obratlíkem prostě provést rychlou výměnu koncové části udice. Určitým řešením může být použití háčků s hodně dlouhým ramínkem, potom přece jen někdy rybě můžeme háček bez problémů a rizika poškození vyjmout. Podběrák s hustou síťkou je pro snadnější vylovení ryby opravdu vhodný, tahat rybu po břehu by mohlo způsobit její oděrky a následné zaplísnění. Kluzkého, kroutícího se mníka v ruce rozhodně neudržíme, s podběrákem situaci vyřešíme hned a jednoduše. Mníky kupodivu podle mých zkušeností nijak neruší přecházení po břehu, rozruch při vylovování ani blikání a svícení čelovkou nebo baterkou, které jsou pro večerní rybolov nezbytné. Ještě v průběhu vylovování a uvolňování ryby z háčku klidně zabral druhý.

Vybavení raději důkladné

Protože budeme lovit v kamenitém terénu nebo v blízkosti padlých stromů a dalších překážek, doporučil bych raději o něco silnější vlasec a prut spíš kratší, ale s tvrdší akcí. Mník sice nebývá příliš velký, ovšem pokud už by se nám nějakého z těch velikých podařilo "zapřáhnout", byla by škoda ho díky vázce ztratit. A občasným vázkám o dno se na místech, vhodných pro mníky, prostě také nevyhneme, to je jasné. Při zdolávání mník neklade příliš velký odpor, spíš se hadovitě kroutí a snaží uniknout ke dnu, do bezpečí svého úkrytu. Stavba těla a uspořádání i tvar a velikost ploutví mu však neumožňuje vyvinout nějaký výrazný tah.

Nechci se příliš rozepisovat o tom, jak by se měl rybář do hodně chladného podzimního nebo dokonce mrazivého zimního počasí obléknout a vybavit, připomenu jen vhodné rukavice a něco na zahřátí s sebou, raději nic ale nepřehánějme a pokud to jde, zůstaňme u čaje "bez přílohy", řešit nějaký úraz nebo podobný problém z zasněžené mrazivé krajině daleko od jakékoli komunikace není pro nikoho určitě vábná představa. Však po úspěšném lovu to můžeme doma napravit a dohnat.

Vzpomínka z historie

Mníci se dříve vyskytovali v mnoha potocích, řekách i vznikajících údolních nádržích, tenkrát se na ně ale pohlíželo dost odlišným způsobem. Díky své hltavosti a nočnímu způsobu života byli (podobně jako například vranky) prohlášení za škůdce pstružích jiker, požírače veškerého potěru a všeobecně za škodnou, kterou je třeba hubit. Proto ani rybáři či dokonce porybní nijak moc nepronásledovali vesnické kluky, kteří si na noční šňůry občas dokázali upytlačit pěkných pár desítek mníků za sezónu. Kromě toho při provádění kontrolních odlovů a při odlovu ryb pro umělý výtěr pomocí elektrického agregátu byli často mníci jako nežádoucí plevelná ryba zkrmeni pro drůbež nebo prasata, aniž by mnozí rybáři vůbec věděli, jakou lahůdkou jsou například dobře připravená mníčí játra. V dnešní době je návratu mníka do řek i potoků a jeho umělému odchovu věnována velká péče. Umělý výtěr bývá úspěšný, díky vysokému počtu jiker (až 800 000 na kg ryby) lze odchovat dostatečný počet ročků, kteří jsou k vysazení nejvhodnější. Tak držme mníkům palce a třeba se jednou zase na ně budeme moci vypravit.