Když je jaro v zimě
S ohledem na svou vytvarovanou postavu, neb kulatá je taky tvar, jsem rozhodl upustit od riskantního rybolovu na dírkách, pročež led by mne jistě neudržel. Pouvažoval jsem tedy nad teplým průběhem zimy a nasměroval své vozidlo k Berounce, kde bych za normálního lednového počasí jistě mohl tak leda fotit ledové scenerie. Vybaven lehce vyčichlým krmením z posledních podzimních lovů a krabičkou červených červů odhodlaně mířím na oblíbenou vodu.
K potřebné svačince jsem ještě přibral i manželku s ročním Vašíkem k potřebnému vyvětrání v přírodním zákoutí nedaleko hlavního města. Přemlouvání to moc nedalo, neb počasí připomínající jaro, k výletu přímo nabádalo. A tak i vybalování rybařiny smíchané s kočárkem a mnoha z mého pohledu nepotřebnými věcmi probíhalo v idylickém duchu.
Našel jsem optimální místečko k lovu a promíchal několik hrstí mrtvého krmení. Což v zimním období nemusí být na škodu ve srovnání s čerstvým krmením na ovocné bázi s vůní připomínající cukrárnu. Několik pavučin na feederech odvál svěží větřík při opatrném náhozu. Zvolil jsem velmi jemnou montáž a páreček rudých červů s krmítkem již testují zimní koupel.
Počáteční zápal a soustředění ochabovalo v přímé úměře vonící kávy a různých laskomin, které do mne manželka hrnula s ohledem na udržení mého již zmíněného perfektně vytvarovaného těla. A jelikož o své tělo velmi dobře dbám, cigaretou jsem tyto zdraví prospěšné úkony završil. S přemáháním vlastní lenosti došlo i na přehazování a tak prázdný háček dal najevo, že se něco v chladné vodě přeci jen děje. Pravděpodobně červy koupel nebavila a tak slezli z háčku a plavali do teplých moří.
Manželka šla s kočárkem na procházku a pravděpodobně i synka ve vozidle svezla, jelikož vůkol nikdo neplakal. Plně jsem se tedy opět soustředil na špičku feederu očekávajíc záběr. Lehké zachvění mne vyvedlo z letargie, ale nic dalšího se nestalo. Přehazuji a po krátké chvilce se špička opět lehce zachvěje a razantně sekám. Zdolávám hrouzka neměřitelné velikosti a spokojenost oslavuji dalším Kutnohorským produktem.
Nalévám další hrnek vonící kávy a dorážím se sušenkou obsahující i čokoládu a cukr, což spokojeně oceňuji. Divný pocit v zádech mne donutil k odlepení zraku od feederové špičky a za sebou spatřuji párek důchodců s klasickým dotazem, zda ryby v lednu také berou. Myslím si své a lituji, že jsem hrouzka pustil, jelikož jinak bych se měl čím pochlubit.
Hluboké myšlenky rybářovo přerušil zvuk vrzajícího kolečka na našem kočárku a žena i s naší ratolestí zvěstovala těžké mraky blížící se ze strany obzoru, kam nedohlédnu. Vyslechl jsem varování před možným dopadem nachlazení synka a s nevolí počal balit. Jako snad každý rybář i já ponejprv sbalil jeden proutek a vše ostatní. Po očku pozoruji stále ještě nastražený druhý prut a zapaluji retko kalkulujíc utíkající čas, blížící se mračna a stmívají oblohu.
Prudké trhnutí špičky mne uvádí v pohyb a sekám do čehosi dno neboli vázku. Jemný návazec však drží a já se pokouším uváznutou montáž uvolnit. Náhle se však dno dalo do pohybu a tak dumám, kde se vzal na dně Berounky eskalátor. Tah nijak nezesiluje, ale k otočení to stále není a tak s rybou zápasím skoro již v setmělém divadelním představení. V tomto představení je i publikum, neb manželka se vrátila a cosi pokřikovala do jeviště, což jsem jako dirigent nevnímal. Od doby co jsem na její pokyn začal balit, již uběhla hodina a vůkol nastala tma tmoucí.
Zápal boje mne však udržel ve hře a svůj přednes na jevišti jsem nehodlal předčasně vzdát. Několikrát jsem v potemnělé hladině identifikoval rybu, což po nedávném boji s pokličkou přijímám s povděkem. Dvanáctka návazec drží a a háček rovněž prozatím dělá čest svému jménu. V zorném poli rovněž však pozoruji i manželku, která pravděpodobně hodlá použít několik haluzí zde ležících k násilnému ukončení představení. To už však pěkný kapr naposled zavařil u břehu a já se ho snažím podebrat do kýble s krmením, jelikož podběrák jsem již pečlivě zabalil a nic jiného mne zkrátka nenapadlo.
Kapr měří neuvěřitelných osmdesát dva centimetrů a já dumám jak se to vše mohlo stát v tak krátkém dějství, které dle mé drahé polovičky trvá už hodiny dvě. Kapříka s díky pouštím, rychle balím zbytek vybavení a nepotřebných předmětů a poslušně cupitám k vozu.
Nastává nové představení na téma rodinné drama, ale to už je jiný příběh a vstupenky na tento mistrův počin nejsou běžně k dostání.
