Lov na dírkách - tento způsob lovu je čím dál tím oblíbenější, praktikuje se na mnoha soukromých revírech a je povolen i na některých revírech svazových. Takže pokud se rozhodnete vyrazit na lov pod ledem, možná se vám pár rad a poznatků bude hodit. Čím začít?
Otvor ve ledu nesmí být zbytečně velký (je to práce navíc a ještě bychom tam mohli spadnout), ale ani příliš malý, vždy počítejme s ohledem na velikost lovených ryb a raději si nechme nějakou tu rezervu na bezpečné a přehledné vylovování. Podběrák používat nebudeme, otvor můře být kruhový, oválný nebo čtvercový, záleží na způsobu zhotovení. Na některých revírech už můžeme přijít "k hotovému", majitelé občas otvory do ledu vyřezávají nebo vrtají. Pokud musíme vytvořit vlastní, máme několik možností. S vrtákem nebude průnik ledem nijak problematický a rychle vytvoříme otvor o průměru 17 až 20 cm, což pro vylovení pstruhů nebo okounů vcelku postačí, na štiku už by byl nejspíš těsný. Ovšem stačí vyvrtat dva otvory těsně vedle sebe a propojit je, čímž získáme dobrý přístup k vodě.
Pokud máme k dispozici praktický sekáč na led s ostrými hroty a trochu s ním umíme zacházet, je to také vcelku snadné, že se sekáním zahřejeme, to v zimním počasí nebývá na škodu. Další variantou je vysekávání otvorů sekerou, to už klade na fyzičku rybáře trochu větší nároky, ale pokud je nás víc, vystřídáme se a jde to. Další variantou je motorová pila, ovšem hrotí tu riziko úniku oleje do vody a vláčet s sebou motorovku k vodě není také nic moc. Hluku při řezání nebo sekání se příliš obávat nemusíme, ryby se za chvíli uklidní a zvědavě se přijedou podívat, co se tu děje. Na vybírání zmrazků se hodí hrubší sítko, na to bychom neměli zapomenout.
Určitě bychom se měli důkladně obléknout a vzít si s sebou termosku s teplým nápojem (s rumem nebo jiným "oživením" grogu nebo čaje to ale nepřehánějme, i káva přijde vhod), batoh s vybavením nebo skládací box, sloužící rovnou i jako sedačka jsou praktickou pomůckou, i když nakonec toho asi u dírek moc nenasedíme. Stojánky na pruty jsou velmi praktickou pomůckou, vyhneme se tak improvizaci na poslední chvíli, po celý čas lovu přece prut v ruce držet nebudeme. Je-li povolen lov na dva pruty, můžeme jeden držet v ruce a druhý nechat nahozený se splávkem nebo na dně, v tom případě nezapomeňme na šňůru nebo tkaloun s karabinou, kterým prut zajistíme proti stáhnutí do vody rybou nebo jeho sklouznutí při neopatrné manipulaci.
Nejvhodnější je použít speciální pruty na dírky, které jsou přímo navrženy pro lov v chladném, mrazivém počasí a nemusíme na nich nic upravovat. Nebývají nijak dlouhé, zpravidla od šedesáti do devadesáti centimetrů, můžeme si s trochou trpělivosti a dávkou šikovnosti takový "speciál" i vyrobit, například ze starší špičky, nebude to ale úplně ono. Pruty na dírky mívají specifickou akci s jemnou špičkou, na níž snadno rozlišíme záběr podobně jako u feederových prutů), důležitá je kvalitní nepřimrzající rukojeť z korku nebo pěnové hmoty a spolehlivé šroubení nebo kroužky pro uchycení navijáku. prut bývá vcelku nebo maximálně dvoudílný. Jaký zvolit naviják? Nejjednodušší a velmi spolehlivou volbou je obyčejné "kolečko", u kterého nedochází k zamrzání převodů, ovšem brzdou potom budou naše ruce, to je jasné. Vlasec zvolíme jemnější, průměr 0,14-0,18 mm podle lovených ryb, pletené šňůry mají tendenci namrzat v očkách a hlavně v navijáku, ty si nechme na teplejší počasí. Pro vylovení větších ryb (štiky, candáti) jsou vhodné vylovovací kleště.
Při lovu na dírkách můžeme ryby přilákat průběžným prokrmováním, raději krmíme po menších dávkách a častěji. Pokud střídáme několik dírek, nezapomínáme krmit na všech, ryby si potravu najdou. Návnada může být "ochucena" dipy nebo dalšími aromatickými látkami, ryby ji tak snadněji najdou. Vnadíme zpravidla tím, nač budeme následně i chytat.
Volba nástrah vychází opět ze zarybnění a samozřejmě i z našich možností. Z přírodních nástrah jsou vhodné žížaly, patentky, červi (i výrazně obarvení) a malé rybky nebo jejich kousky, účinné především na okouny a candáty. Můžeme si koupit i speciální těsta a pasty, ta se hodí především při lovu se splávkem. Přirozené nástrahy často necháme klesnout až na dno nebo s nimi pomalu pracujeme. Překvapivě účinné bývají i některé uzeniny (měkké salámy, lančmít), sýr, úspěchu se můžeme dočkat i s "obyčejnou" pařenou houskou nebo klasickým těstem, člověk nikdy neví.
Při lovu na plavanou zkoušejme různou hloubku, když jsme si předem změřili, kde je pod námi dno. Někdy ryby projíždějí kousek pod ledem, jindy se pohybují ve střední části vodního sloupce nebo těsně u dna, chce to experimentovat.
Rozhodneme-li se lovit zvedáním a spouštěním (hlavně na živočišné nástrahy je to velmi účinná metoda), nejjednodušší je umístit před háček s nástrahou zátěž, ovšem lépe to půjde s jigovými hlavičkami nebo s marmyškami. Právě přerušovaný pohyb s občasným položením nástrahy na dno často vydráždí i ty zkušené, opatrné ryby.
Ráno se nám sice většinou do mrazivého počasí moc nechce, ale vysazení pstruzi duhoví bývají v ranních hodinách poměrně aktivní, takže volba je na nás. Ryby často protahují v hejnech a pokud je na ledě rybářů víc, můžeme sledovat, jak záběry postupně přicházejí v řadě za sebou, buďme tedy včas připraveni, potom může nastat delší období bez rybí aktivity. Jak ryby vyprovokovat, když ani krmení moc nepomáhá. Můžeme zkusit sítkem nebo naběračkou na ledovou tříšť rozčeřit hladinu, případně si na delší motouz upevníme zátěž a několika dopady a popotaženími trochu zkalíme dno. Občas se ryby zdržují na hlubší, otevřené vodě, jindy vyjedou i do mělkých míst, to musíme prostě vyzkoušet, nic se neopakuje a když berou, místo neopouštíme, pokud je zájem ryb minimální, zkusme to někde jinde.
S ulovenými rybami zacházejme co nejopatrněji, kontakt rybího těla s ledem není nic pozitivního, snažme se tedy, abychom při vytahování z otvoru šupinatce neodřeli a nepokládejme je do sněhu nebo přímo na led, vždyť vzít s sebou nějakou vhodnou podložku určitě není až takový problém. Pokud si rybu chceme (a smíme) ponechat, rychle ji usmrtíme a vložíme do sáčku nebo kbelíku (bez vody, pochopitelně, nesnažme se úlovky udržet živé), jinak ji můžeme s úspěchem zbavit háčku už ve vodě. Budeme-li své úlovky fotografovat a potom jim darujeme svobodu, nepokládejme je ne led! Jakmile totiž ryba přimrzne, dojde téměř určitě k poškození ochranného slizu i kůže a snadno se zaplísní, raději rychlou fotku v ruce a zpět do vody. Takže pořádně obléct a hurá k vodě...tedy vlastně k ledu!