Nastala doba lovu candátů a okounů
Podzim znamená pro milovníky přívlače velmi slibné období, kdy dravé ryby ještě intenzívně shánějí potravu a pokud vyhledáme vhodné místo, můžeme se dočkat často i lepších výsledků než v letních měsících. Dravci se pohybují občas o něco pomaleji, ovšem pořád tak, aby dohonili drobné rybky, takže z toho můžeme vycházet i při volbě odpovídající nástrahy.
Vhodnou volbou budou při vláčení především rotační třpytky s oválným plíškem, které ve vodě působí dostatečný rozruch, aby predátory přilákaly, pohybují se přitom o něco pomaleji, dále woblery v plovoucím i potápivém provedení, jigy, twistery a další měkké plastové nástrahy a streamery, které v kombinaci s menší či větší zátěží nebo sbirulinem dohodíme až tam, kam je třeba. Kromě přívlače s umělými nástrahami se můžeme věnovat i vláčení mrtvé rybky nebo takzvaného "rybího cáru", v tom případě nástraha ve vodě zanechává i nápadnou a přirozenou pachovou stopu, navíc i při pomalém vedení nebývá problém v okamžiku, když se dravec nástrahy dotkne tlamou. Ryba totiž hned nezjistí, že se jedná o kovovou, plastovou nebo dřevěnou napodobeninu. Obstarávání a přechovávání nástražních rybek je sice o trochu složitější než sáhnutí do krabičky s woblery či rotačkami, ale co by rybář neudělal pro zvýšení úspěšnosti, že? Lovit lze i na živé rybky, k tomu se dále také dostaneme.
Kde budeme dravce hledat?
Predátoři se s ochlazením přesunují do hlubších míst, zadržují se v blízkosti přirozených úkrytů a opouštějí proudné úseky, šetří si totiž logicky energii. Na řekách tedy preferujeme klidnější místa v nadjezí i podjezí, táhlé proudy a hlubší úplavy u břehu, spolehlivá bývají (stejně jako na stojatých vodách) místa u přítoku, kde drobné rybky nacházejí dostatek potravy, takže právě tady je dravci s oblibou vyhledávají. Také místa s výrazným terénním zlomem jsou pro rybáře vysoce atraktivní, na stojatých vodách najdeme často dravé ryby i pod zakotvenými plavidly, pod přístavními moly a v blízkosti zatopených zbytků staveb, potopených stromů nebo pařezů. Jsou to sice výrazně "trhací" místa, ale pokud nebudeme riskovat, nemusíme se záběru vůbec dočkat. Především okouni často prozradí svou přítomnost a loviště divokými nájezdy do hejna menších rybek, které doslova obklíčí a zaženou až ke břehu, takže voda stříká na všechny strany. Musíme být pohotoví, okouni se přesunují a je třeba být včas na správném místě, čekat na "opozdilce" už nebývá příliš úspěšné. Ovšem pokud jsme někde viděli zalovit okouny, je vhodné okolí místa pečlivě proházet, máme totiž velkou šanci ulovit candáta. Většina vláčkařů tuhle souvislost zná, takže situaci přiblížím jen stručně pro ty, kterým třeba právě tahle rada může přijít vhod. Candáti (někdy v překvapivě hojném počtu) se často pohybují za lovícím okouním hejnem a nejspíš tak přijdou pohodlně k hotovému. Po ataku okounů totiž určitě na místě zůstane několik poraněných, vystresovaných nebo pořádně zmatených rybek, do kterých se candáti ochotně pustí. Že přitom nezřídka v jejich tlamě skončí i nějaký ten okouní "opozdilec", to je vcelku logické, proto lze doporučit v takové situaci použití nástrahy, napodobující okouna nebo bílou rybu. Také štiky bývají v podzimní chladné vodě při chuti, počítáme-li se záběrem zubaté krasavice, je vhodné opatřit sestavu lankem nebo silným vlascem proti překousnutí, které od okounů ani candátů nehrozí. Sice se to někdy trochu negativně projeví na chodu nástrahy, ale zase máme jistotu, že v závěrečné fázi zdolávání nedojde k překousnutí návazce, což ostré štičí zuby zvládnou raz dva.
Přívlač nás občas trochu zahřeje
Budeme-li vláčet ze břehu, nejspíš u toho budeme měnit stanoviště a každá pohybová aktivita nás může alespoň trochu zahřát. K vodě koncem sezóny sice nemusíme vyrážet ještě před kuropěním, okouni si ale často umí docela "přivstat", takže nechávat lov na desátou nebo ještě později už nemusí být to pravé řešení. Rozhodně šikovným pomocníkem mohou být neoprénové nebo i fleecové rukavice (nejlépe s odnímatelnými či ustřiženými prsty), pořádná čepice a zateplená bunda s kalhotami také přijdou určitě vhod, stejně jako vhodná obuv. Při vláčení z loďky nemáme pohybu zdaleka tolik, naopak se smažíme pohybovat co nejméně a v takovém případě oceníme praktické "ohřívací polštářky", které po rozbalení generují po několik hodin příjemné teplo. Můžeme je vložit do bot, do kapes nebo do oblečení a bude nám o něco příjemněji. Máme-li na zádech praktický rybářský batoh nebo aspoň po ruce prostornou přepravní tašku, zimní vybavení rozhodně uneseme, sundat v případě oteplení něco ze sebe není žádný problém, naopak nedostatek teplého oblečení by nám mohl pobyt u vody zbytečně znepříjemnit. Rozhodneme-li se brodit, rozhodně sáhneme po neoprénových holínkách nebo kalhotách, v případě použití goretexu budeme sice pohyblivější, ale potom potřebujeme skutečně kvalitní a funkční spodní prádlo do chladného počasí.
Na mrtvou rybku se záběrů dočkáme
Candáty, okouny i štiky můžeme ulovit také na mrtvou rybku, nahozenou na dno, tedy klasicky "na položenou". Vyplatí se rybku před nahozením trochu pomačkat nebo naříznout, bude tak přitahovat ryby s dokonalým čichem mnohem lépe, pachy se totiž ve vodě (stejně jako zvuk) šíří velmi dobře a rychle. Proč zmiňuji šíření zvuku ve vodě? Lov na položenou bývá statickou formou rybařiny, v chladném počasí tedy máme tendenci popocházet nebo dokonce podupávat, což by mohlo ryby vyplašit i na břehu, o lovu z loďky ani nemluvě. Je-li na dně nános bahna nebo vrstva tlejícího listí, mrtvá rybka by mohla zapadnout Můžeme ji tedy "nafouknout" pomocí injekční stříkačky, kdy vpravíme do břišní dutiny trochu vzduchu, nebo ji rozřízneme, vložíme kousek polystyrénu a rybku opatrně zašijeme. Tak se bude pohybovat těsně nade dnem a pro dravce bude dostupnější. Oblíbenou metodou v mírně proudící vodě a v podjezí je i spouštění mrtvé rybky po proudu na slabším vlasci nebo v tomto případě ještě lépe na pletené šňůře, která nám umožní lepší kontakt s nástrahou a pohotový zásek. Ovšem pletenka v mrazu ráda namrzá a neprochází potom dobře očky prutu,proto se tento způsob lovu hodí především pro teplejší dny, kterých se i koncem se zóny občas dočkáme.
Lov na živé nástražní rybičky je v poslední době mnoha rybáři odsuzován, Rybářský řád to ale umožňuje, je tedy třeba zmínit i tuto rybolovnou metodu. Na okouny se nejlépe osvědčují drobné slunky, které můžeme získat při podzimních výlovech, na candáta a štiku lze použit i rybek značně větších. Sestavení udice je jednoduché, pod splávek s dostatečnou nosností umístíme zátěž a na konec jednoduchý háček, dvojháček nebo trojháček. Záběr poznáme podle stopení splávku.
Rozhodně bychom neměli s nástupem chladného počasí ještě odkládat rybářskou výbavu do kouta a raději zkusit nějakého dravce ošálit. Pokud bude nad námi Svatý Petr držet ochranou ruku, jistě se dočkáme...
