Při rybaření se často bez vhodné zátěže neobejdeme. Slouží k dopravení lehké nástrahy do požadované vzdálenosti, k vyvážení splávku, pro udržení nástrahy na místě v proudu, některé typy brání například kroucení vlasce nebo jsou součástí krmítka, případně rovnou jako krmítko slouží. Jejich využití je tedy skutečně mnohostranné. Zátěže sice nejsou nějak extrémně drahou součástí rybářova vybavení, ale mnohdy neseženeme přesně takové, jaké bychom potřebovali, jindy jsme zátěže zapomněli doma nebo si prostě chceme dokázat, že pojem "zlaté české ruce" ještě pořád platí. Mnohé zátěže si totiž můžeme poměrně snadno vyrobit.
Vykrajovat do broků zářezy, to je samozřejmě hloupost, ale co dělat, když potřebujeme citlivě dovážit jemný plavačkový splávek a bročky zůstaly doma, v batohu je jen několik velikých průběžných olověných zátěží? Není třeba si zoufat, stačí pomocí nože (ten snad na ryby s sebou nosí každý, nebo už ani tohle neplatí?) seříznout opatrně z velkého olůvka podlouhlý pásek, stočit ho do kuličky a použít místo broku. Pokud bude moc těžký, snadno ho zmenšíme, v případě, ře nebude zatížení stačit, postup zopakujeme a přidáme další "broček".
U odpadávacích zátěží je pochopitelně velká spotřeba, protože co nához, to jedna zátěž, tady si můžeme poradit nejrůznějšími způsoby. Znáte zátěž "na cukr"? Použijete obyčejnou starou matici odpovídající velikosti, vlasec nebo šňůru provléknete ve smyčce skrz a do smyčky vložíte kostku cukru (stačí i půlka). Po nahození klesne zátěž i s nástrahou na dno, cukr se rozpustí a ryba nebude cítit žádný odpor při záběru. Pochopitelně je to metoda pro stojaté vody, navíc bychom to neměli přehánět, abychom toho "železa" do vody nenaházeli zbytečně moc. Ačkoli olovo je údajně škodlivější, ale zatím ani na něj plošný zákaz dosud nebyl realizován. Ovšem i pro zhotovení odpadávací zátěže můžeme zvolit zcela přírodní a nezávadný materiál. Jak na to? Použijeme malý kamínek, nejlépe kulovitého nebo oválného tvaru, na který nalepíme závěsné oko z PVA (Polyvinylalkohol - materiál, který se ve vodě rychle rozpustí), jímž následně provlékneme očko z vlasce nebo šňůry kolem zátěže a nahodíme. Rozpuštění závěsného oka je dílem několika desítek sekund.
Z vhodných kamínků můžeme vyrobit i pevné zátěže, případně je opatřit karabinkou či obratlíkem, který umožní použít je podle situace a potřeby jako pevnou nebo průběžnou zátěž. K připevnění závěsu (nejlépe z pevné pletenky) použijeme sekundové nebo jiné kvalitní vodostálé lepidlo, zátěž bude levná, nenápadná a potěší i toho nejzatvrzelejšího ekologa. Tyto zátěže lez také koupit v rybářských obchodech i e-shopech, můžeme si je ale snadno vyrobit sami, navíc přesně "na míru". Pokud se někdo z okruhu našich příbuzných nebo známých věnuje tvorbě keramiky, můžeme si vyrobit i zátěže keramické, libovolného tvaru a velikosti, průběžné rovnou opatříme otvorem nebo trubičkou proti zamotání. Obratlík či karabinku můžeme ještě před vypálením upevnit pomocí jednoduchého závěsu z drátku, který vhodně vytvarujeme a zapracujeme do těla zátěže. Glazura není nutná, i tak zátěž vypadá jako kousek kamene a nepůsobí rušivě.
Mnozí rybáři věří tomu, že i nepřirozeně vyhlížející zátěž ve vodě působí rušivě a může ryby odradit. Nechci se nijak přít, je to docela možně, proč by ne, především na frekventovanějších revírech. Postačí olověné zátěže očistit, potřít epoxidovým lepidlem a obalit v písku nebo jemně nadrceném štěrku - výsledek bude stejný, jako u prodávaných zátěží. Dbejme na to, abychom neucpali lepidlem otvor na provléknutí vlasce nebo neznehybnili karabinku či obratlík, je to jednoduchý a velice efektivní postup, při němž během chvilky "změníme tvář" velkého počtu olověných zátěží.
Odlévání olověných zátěží má u nás dlouholetou tradici, potřebujeme vhodnou formu, nádobu na roztavení olova do tekutého skupenství a pochopitelně kvalitní olovo. Formy se zhotovují nejčastěji z hliníku, plastových polymerů (s odolností proti vysokým teplotám!) nebo ze sádry či keramiky. Při zhotovování průběžných zátěží vložíme do místa, kde bude otvor, ocelový drátek, který po vychladnutí pomocí kleští snadno vykroutíme. Bez problémů na vhodně tvarovaný drátěný závěs můžeme uchytit i obratlík nebo karabinku. Jen dejme vždy pozor na okamžik, kdy se žhavé olovo setká s formou, u kovových forem může dojít k vystříknutí drobných olověných kapiček, takže vždy použijeme vhodné ochranné brýle nebo štít, rukavice a odpovídající (raději starší nebo pracovní) oblečení!
S kulatými zátěžemi se velmi dobře hází, ovšem v proudu mají tendenci "cestovat" po dně, v takovém případě volíme plochý nebo kapkovitý tvar. Inspirací nám mohou být zátěže, které najdeme v nabídce internetových obchodů, v katalozích rybářského náčiní nebo v kamenných prodejnách, podle takových zátěží si i snadno sami vytvoříme formu, zpravidla dvoudílnou. Při vláčení se občas (hlavně pro rotační třpytky) používají excentrická olůvka a zátěže, zabraňující kroucení vlasce nebo šňůry, zpravidla v kombinaci s obratlíkem. I tyto zátěže si můžeme snadno vyrobit, nejčastěji odlitím z olova.
Spolehlivé a levné feederové krmítko požadovaného tvaru i velikosti lze vyrobit z kousku pájeného pletiva a olověné destičky, kterou k němu připojíme několika oviny drátu. Vytvoříme tak (pomocí špalíčku nebo kousku kulatiny) libovolný tvar, velikost si zvolíme podle svého, nakonec upevníme závěsnou karabinku a je hotovo. Ke zhotovení feederových krmítek lze použít i větší kovové nebo plastové natáčky, k nimž připevníme zátěž. Fantazii se u rybářů prostě meze nekladou, možná na nějaký zlepšovák přijdete sami. Pokud ano, napište nám, přiložte nějakou fotku a předejte tak své zkušenosti dalším členům Petrova cechu.