Poprvé do Norska - "Domeček z karet" (1/13)
Pro někoho nesplněný sen o vysněném rybolovu, pro jiné již běžná rutina. Norsko! Pro mne jen hromada článků a neskutečných videí o nedostupné lokalitě a to zejména z finančních a rodinných důvodů. Schůzka s kamarádem Danem v rybářských potřebách nás dovedla právě na toto téma a navíc kamarád Petr, který se k polemice přidal, mne překvapili stejnou touhou. Několik cigaret před prodejnou a hlt kávy stačil k dohodě o společné cestě. Petr mne druhý den informoval, že pojede i jeho bratr Pavel a tudíž jsme byli kompletní. Promptně jsem zarezervoval pobyt u cestovky a jal se uhradit zálohu, neb doba je lepší a několik bankovek mimo rodinný rozpočet to pokrylo. Zapomněl jsem se ovšem v oné euforii zeptat své drahé polovičky. To se náhle zdálo jako velký problém, neb jsem zeslábl v postoji, jinak velmi nebojácného a vládnoucího manžela. Koupil jsem tedy květiny a šel s vodou na mlýn. K mému překvapení to žena nejen již věděla, ale evidentně se několik dní bavila mou roztěkaností. Dostal jsem zelenou a dokonce i nemalý obnos z jejího ušetřeného (mimo rodinný rozpočet). V zaměstnání domluvená dovolená a pochvala od šéfové, že se umím i usmívat. Můžeme začít s přípravami...
Spokojený Václav :-)
A tak jsme se všichni těšili a to těšení se mělo obohatit radostí z nákupů výzbroje a výstroje. Tu radost myslím opravdu vážně, jelikož každý rybář je jako ve snách, když pořizuje cokoliv na ryby. Všichni rybáři co znám to takto cítí, a přirovnal bych to k euforii žen se zlatou platební kartou v obchodním centru, nebo dětskému svitu v očích při rozbalování dárků pod vánočním stromkem. Tedy zdálo by se, že bude jednoduché prostě dle finančních možností každého z nás nakoupit „základ“ jak doporučují zkušení, ale to my ne. Jsme přeci hlavy moudré a nejdříve je třeba prostudovat opět všechny recenze a rady „zkušených“. A tak se seznam potřebných a nenahraditelných věcí rozšiřoval do neuvěřitelných rozměrů. Stala se z toho mánie, a když jsem na stránkách zaměřených zejména na mořský rybolov v Norsku dostal odpověď od opravdu zkušeného mořského vlka ve znění: „máš nástrah tak pro pět rybářů na čtrnáct dní“. Zalekl jsem se odpovědi a zvolnil, pravděpodobně jsem tedy opravdu měl nástrah již dost a bylo třeba se tedy věnovat i dalšímu vybavení. Nástrahy jsem tedy dokupoval už jen náhodně.
Samozřejmě velmi důležitou součástí pobytu na moři a na severu všeobecně, je kvalitní a komfortní oblečení. Kolečko recenzí a rad „zkušených“ nás dovedlo k výběru plovoucího obleku. Kolegové z výpravy s tímto neměli problém, ale já mám vždy něco jinak a tak sehnat oblek na mne byl trošku oříšek. Všechny recenze a rady šly stranou. Vůbec mne už ani nezajímala cena, ale jen najít oblek na mou vytvarovanou postavu. Zaujal mne jeden model s extra dodávanou velikostí „Godzila“. Pak ovšem mou tvář rozjasnil majitel prodejny rybářských potřeb, který mi sám vítězoslavně volá a oznamuje „Mám pro tebe oblek!“ Měl jsem ohromnou radost a hned odpoledne jsem jel oblek vyzkoušet a skutečně to byl on. Mohl jsem se v něm volně pohybovat a nikde nic nepnulo. Sem tam prostě někdo ušije i něco na normálního člověka. Nedbal jsem popichování přihlížejících zákazníků na prodejně a radostně přijal oblek za svůj. Dotázal jsem se posměváčků: „Znáte Věstonickou Venuši?“ Nechápavě na mě zírali a tak jsem odpověděl: „Tak znáte alespoň Věstonického Venouše“. Uznali proporční sounáležitost a v záchvatech smíchu obdivovali mou promenádu nikoliv v plavkách, ale v plovoucím obleku.
Sehnal jsem na sebe dokonce i to správně a funkční spodní prádlo, kvalitní obuv vhodnou do lodi a další spoustu potřebných věcí na sebe. I tak jsem pro jistotu od tohoto dne začal držet preventivní dietu, aby mi v Norsku vše dobře sedělo a já si to bezvadně užil…
Odškrtnul jsem si tedy další kolonku ze seznamu potřebného vybavení a volně přešel k výběru prutů. Usoudil jsem, že podle všech a všeho potřebuji dva pruty na přívlač, a to měkčí a tvrdší. Dále nějaký univerzální prut, jak na těžší přívlač tak i na lehčí pilkrování a nakonec i nějaký ten pilkrák okolo padesáti liber. Lehce se to napíše, ale v tak širokém spektru nabídky se těžko vybírá. Nakonec jsem měl prutů pět a to navíc i krásný surfový prut s posuvnou rukojetí, který jsem nakonec vůbec nepotřeboval. Každopádně prut je to hezký…
S údivem jsem zjistil, že peníze se kutálejí nevím kam a tak začal proces úspor.
Za navijáky už musím dát méně a na přívlač použiji navijáky, které používám na chytání u nás. Potřeboval jsem tedy „jen“ nějaký multiplikátor a velkokapacitní smekací naviják na těžší přívlač. Pokukoval jsem po elektrickém multíku, ale proces úspor rozhodl a lehký dohled manželky i tak trošíčku těžknul. Oba stroje jsem pořídil samozřejmě velice výhodně a manželce popsal vše ještě výhodněji. S potěšením sdílela mou radost, že už mám všechno a tak jsem ji v té radosti nechal. Mám svou ženu moc rád a radost jí nechci brát. Ujistil jsem ji, že potřebuji už jen pár maličkostí a vlastně jsem ani moc nemaskoval skutečnost. Už jen pletenky, vlasce, nějaké hotové montáže, filetovací nůž, kleště, dalekohled na sledování hejn ryb, zkrátka už jen pár prkotin. Zejména pletenka mne i přes výhodný nákup stála více jak navijáky …
A tak jsem s přáteli usoudil, že začínáme být tak nějak připraveni. A jelikož se odjez přiblížil na třiceti denní odpočet, měl jsem uhradil zůstatkovou částku cestovce a získat podrobnější informace a plán trasy. Od spolucestovatelů jsem vybral mrzký peníz a vše řádně uhradil a výměnou získal informace a složku poukazů na trajekt a ubytování včetně mapy a vyznačené trasy. Svolal jsem na následující den nevalnou hromadu k naplánování cesty a doladění bezproblémové cesty. Místo setkání jsem bohužel obdržel telefonát od Petra, že jeho kamarád a zároveň čtvrtý účastník výpravy nejede. Moc se prý omlouvá, ale dostal nějakou super zakázku a tak jet prostě nemůže. Máme prý si ponechat zaplacenou sumu na pobyt na zajištění dopravy.
Teprve teď mi došlo, že se tam nemáme jak dostat. Všechno se zbortilo jak domeček z karet a já měl tak špatnou náladu, že i dietu jsem přestal držet. Bezmyšlenkovitě jsem po večeři chroupal rodinné balení slaných tyčinek a přemýšlel co dál. Petr má sice auta dvě, ale to spolehlivější musí nechat manželce s rodinou a tím druhým nikam neodjedeme pro neuspokojivý technický stav. Já jsem na tom podobně, sic je vozidlo Dacia MPV zcela nové a v záběhu a manželka, která jej plně využívá k přesunům s naší hrstkou dětí, by snad i souhlasila, motorizace 1,4i v plném obsazení nyní již třech rybářů s vybavením není vhodnou alternativou. Zbývá tedy kamarád Dan. Volám mu a navrhuji možnost cesty na sever jeho skvělým a nádherným vozem Jeep. Myšlenku zavrhuje a já s ním souhlasím. Jeho automobil má obsah bez mála pět litrů a spotřeba benzínu je tomu odpovídající.
Jsem zoufalý a bezradný, podávám inzerát ve znění: „Hledáme kolegu do Norska s vlastním vozem, odjíždíme za 14 dní “….
