Poprvé do Norska - "Loď duchů" (9/13)

Rybaření v zahraničí 27.11.2017 | od Václav Bruner

No tak na sebe zíráme jak jezevci, a cukání koutků naznačuje nestálost pocitů každého z nás. Nu co si počneme přátelé, ptám se soukmenovců, a Peťa zjišťuje příčinu závady na ukazateli stavu PHM. Jelikož se pravděpodobně díky otřesům utáhl odvzdušňovací ventil na víčku nádrže, došlo k odsátí vzduchu z nádrže, která tímto jevila i značné známky deformace. Hlasitý pšouk, jenž zazněl do tiché tmy, jednoznačně potvrdil popsané zjištění závady ukazatele stavu PHM. Při manipulaci s nádrží zazněl i zvuk pohybujících se několika hltů benzínu, a tak Peťa natočil nádrž tak, aby zbytek benzínu stekl k hadičkám s palivem vedoucím k motoru.

Zobrazit všech 6 fotografií

Dan po několikerém pokusu o start náhle uspěl, a tudíž jsme se znovu uvedli v pohyb vpřed, a s tísní na duši doufali v minimální spotřebu jinak výkonného motoru. Volnoběžným pobubláváním jsme ujeli další asi kilometr již uvnitř Karihavetu, a samozřejmě jsme stále kopírovali břeh a probírali možné přistání s ohledem na možnost dopravení kanystru s rezervou. Terén toto ovšem stále nedovoloval, a volat Olemu jsme chtěli až v nezbytně nutném případě. Aktivní telefony jsme na lodi měli dva, a tak i tato možnost přišla na přetřes. Motor znovu utichl právě když jsme uviděli za zatáčkou v dáli světla, která pravděpodobně patřila do okolí našeho přístaviště. Vzdálenost jsme odhadovali na necelé dva kilometry, ale ve tmě to byl skutečně jen dohad.

Drift nás nemilosrdně hnal na skály, a tak jsme zvažovali jak zabránit poškození lodi o kameny. Střetu lodi s břehem se mi podařilo zabránit pilkrovacím prutem, který jsem včetně multiplikátoru vklínil do břehu a jeho padesátilibrová akce, ukázala svou kvalitu, a tímto bidlem jsem nás odstrkal až za nebezpečnou špičku. Ocitli jsme se tak znovu na volné vodě, a zvažovali další možnosti. Geniálně jsme se díky přívlači záměrně uvedené ve vázku posunuli o několik desítek dalších metrů směrem k molu, a pak jsem se znovu zeptal Peti, estli tam nezbylo ještě pár kapiček v nádrži.

Díky tvarované nádrži se v jednom z prolisů nalezla asi tak decka živé tekutiny, a tak motor zase chvilku klokotal do ticha nočního fjordu. Při cestě podél břehu jsme si ani nevšimli, jak jsme již blízko, a tak jsme konečně asi po třech hodinách nouzové jízdy uviděli molo, a všem nám spadl ze srdce pěkný balvan, tudíž se hned ponor naší lodi zcela evidentně zmenšil a motor naposled zabrblal na dobrou noc.

Při výstupu na molo nám Dan poděkoval, že jsme zachovali zcela chladnou hlavu a nikterak jsme nepropadali panice. Faktem ovšem je, že stát se toto byť jen na otevřenějším fjordu, jistě bychom bez váhání volali majiteli s prosbou o pomoc, o nastalé situaci na otevřeném moři už vůbec nemluvě. Bylo to ohromné ponaučení a zážitek na který nikdo z nás asi do smrti nezapomene. Čtyřicítka prostě už při plném výkonu hodně papá, a bleskové přejezdy na různá horká místa nás i s ohledem na euforii z rybolovu prostě překvapila .

Rychle jsme se dali do čištění ryb, a praskání dřeva v kamínkách obývacího pokoje se rozeznělo až dlouho po půlnoci. Plněné paprikové lusky s rýží naše žaludky dostatečně zaplnily, a ještě dlouho jsme žvanili u gročku o odsouzeníhodném pochybení.

Ráno mne vzbudil strašný rachot, a tak jsem v mžiku byl na nohou a hodlal zjistit co se přihodilo. Bohužel Peťa uklouzl na točitých schodech z lakované masivní borovice při sestupu z patra do kuchyně. Mohly za to evidentně podkolenky, které jsem kamarádům věnoval předešlý večer jako perfektní horské doplňky s mimořádnými vlastnostmi. Peťa je hned druhý den tedy chtěl vyzkoušet, a test dopadl jaksi nevalně. Nikterak se pro to na mne nezlobil, ale pravdou zůstává, že jsem outdorové podkolenky již na kamarádech neviděl. Nu což, darovaný fusekli na dezén nekoukej…

Běžné ranní přípravy se v podstatě přesunuly do odpoledních hodin, a tak jsme u mola byli až po čtrnácté hodině. Loď jsme samozřejmě doplnili o pádla, která byla opřená v kumbále na vercajk, a nádrž jsme naplnili po okraj, a kanystr se zbytkem benzínu raději vzali s sebou do lodi. Tedy zase o něco zkušenější, vyplouváme směrem k pontonovému mostu, a místům v okolí, která byla včera vcelku úspěšná. Cestou jsme několikrát zastavili, a ještě v Karihavetu jsme se potkali s našimi sousedy, kteří již dorazili na svůj týdenní turnus. Přirazili jsme opatrně k nim, a zcela bez zastírání jim radíme, nechť nechají vnitřní fjord Karihavet osudu, a raději jedou na jistotu na hlubší vodu a okolí pontonového mostu. S díky přijímají informace, ale myslím, že nám moc nevěřili. Nu což, snaha byla, a upřímně řečeno nás by takové informace na začátku pobytu jistě také nijak nepřesvědčily. V okolí pontonového mostu jsme potkali i další rybáře na podobných džunkách, a tak jsme zde již prostě nebyli sami jako dosud. Dostal jsem perfektní nápad, uvázat se k pontonovému mostu a zkusit lov pilkrováním na dvousetmetrové hloubce. Místo jsem zvolil s ohledem na vypozorované lovy místních přímo z mostu na ohromná kluba vlasce s pilkrem na konci, byť netuším, jak by místní vytáhl tresku až na most, zejména pokud by měla třeba jeden metr. Nu ovšem své tvrzení cpu do hlav i kamarádům, že neznáš li místních poměrů, sleduj, co dělá domorodec, a jeho chování napodobuj.

Prvním spuštěním půlkilogramového pilkeru končí ve vázce, a utrhnout se mi jej daří jen s vypětím všech sil, a ani pilkrovací prut (občas lodní bidlo), ne a ne prasknout.

Balzer Pilker norway-pilker Lofoten Stříbrný - | 600 g

Oblíbený lesklý pilker se zajímavým pohybem. Oblíbený lesklý pilker se zajímavým pohybem. Balzer pilker Lofoten je před pokovením vyleštěn, dosáhne se tak vysokého lesku a tím výborné účinnosti v…

82 Kč
v Chyť a pusť.cz

Koupit nejlevněji

Nezoufám a posílám ke dnu další kus závaží a opět váznu, tentokráte ovšem vázka vzdoruje tahem, a já asi dvacet minut marně bojuji s pružným protivníkem. Když jsem na konci sil, odvazujeme loď a tahem za mostní pilíř se snažím kosatku dostat k hladině. Je neuvěřitelné jakou má pletenka sílu, neb naše loď se málem převrhla, a tahem přes mostní pilíř za pomoci motoru náhle vše povoluje, a já zdolávám svou nástrahu včetně několika metrů čtverečních silonové sítě, ve které je i můj první utržený pilker, a dokonce i pilkery kamarádů, a taktéž asi poloviny dalších rybářů, kteří se tu kdy objevili. Odnesla to osa multiplikátoru, ale jinak krom pořezaných rukou, se nic zvláštního nestalo.

Přejeli jsme tedy na další místa, a Dan nám opět ukazoval, že vláčka je jeho, a nikdo na něj nemáme. Dostal krásného polaka, a obecňačku takřka v zápětí. S Peťou jsme mu jen asistovali jako podavači ryb, a informátoři o stavu na echolotu. Čas bohužel ovšem opět nepřekonatelně ubíhal, a tak s ohledem na včerejší malér, jsme raději chtěli už pomalu obracet k návratu, což se Danovi jako vždy dařilo více či méně zdržovat, a u ústí v Karihavetu jsme byli opět skoro za šera. Navíc zde opravdu začali tresky na večer zobat, a tak tma nás opět pohltila, ani nevíme kdy se tak přihodilo. Naštěstí uvnitř Karihavetu, hned za první zatáčkou již nic nehrozí, a zrádné mělčiny pod menším mostem jsou osvětleny okolními domky dostatečně. Lovecká horečka nás nepoučitelné zachvátila znovu, a až plná bedna ryb nás inspirovala k návratu s ohledem na další hodiny strávené čištěním a filetováním úlovků . Dan jel obezřetně, a v podstatě opět na volnoběh, přičemž bedlivě sledoval dění před lodí. Mhouřil oči stejně jako při noční jízdě Norskem, což mne motivovalo k přesunu na příď, kde jsem čistě pro jistotu raději kontroloval jeho ostříží zrak. Náhle provedl razantní manévr vlevo, a pak zpět vpravo, přičemž loď opsala stometrový úhybný půlkruh. Manévr okomentoval slovy : ,,Ty Vole viděl si tu loď?´´

Záchvat smíchu nás s Peťou poslal na dno lodi, a po nalezení doušků vzduchu okamžik před udušením, jsem se jal zjišťovat, co náš ,,Slepejš´´ viděl. Zmátla ho protější roubenka, jež svítila na hladinu fjordu modrým světlem, a ve své mnohozrakosti spatřil Dan minimálně křižník Potěmkin. Loď jsem v pořádku dovedl až k molu již sám, a při čištění ryb jsem občasným neřízeným výbuchem smíchu patřičně Dana otravoval…

Norsko je plné trollů, lodí, duchů a všelikých prapodivných úkazů. Někdy něco nevidíme, i když na to přímo koukáme….