Poprvé do Norska - "Nová naděje" (7/13)

Rybaření v zahraničí 06.11.2017 | od Václav Bruner

Ráno jsem pro změnu vůbec nemohl vstát, neb v pelíšku bylo krásné teploučko a zajímavý elektrický teplomet, který byl podle štítku padesát let starý, statečně ohříval mou ložničku, na rozdíl od jinak pěkně vymrzlého zbytku domu. Ovšem známá vůně rozpečených bagetek a hlahol dole v podpalubí patrové školy, mne přeci jen dovedl k rozhodnutí vstát.

Zobrazit všech 6 fotografií

Kolegové již s chutí snídali a já tedy zasedl rovněž ke stolu a užíval si ranní siesty. Snídali jsme ony rozpečené bagetky s výbornou paštikou, a káva nám postupně vracela energii včera večer ztracenou.

Zajímal mne optimismus kamarádů, který mi po včerejším debaklu připadal neopodstatněný. Dan totiž konečně dohledal ve své hromadě věcí námořní mapu, kterou mu zapůjčil kamarád, jenž tuto lokalitu znal jak své boty. Na mapě byla totiž zaznamenána horká místa nejen v Karihavetu, ale i kolem celého ostrova Aspoya a okolních dostupných fjordů. Dan tedy s Peťou plánoval co všechno musíme stihnout a kam všude se dnes chce podívat, a to vše komentoval s průpovídkami co kde či onde nachytal za ohromné ryby. Jelikož nová naděje a body zakreslené na mapě i mne opět hodily na loveckou kolej, vstal jsem, a šel chystat termosky s čajem a obvyklou dávku rozpečených sendvičů. Vše jsem měl velmi rychle připravené, a již jsme se opět soukali do skafandrů a teplých bot. Kvalitní odění bylo dnes více, nežli na místě, neb venku bylo kolem nuly, což potvrzovala jinovatka vůkol rozsetá. Připadajíce si jako kokon, jsem již nacvičeným manévrem nasedl do vozu, bych po pár metrech dole u mola z něj opět vypadl. Spěšně jsme do lodi přemístli všechen vercajk včetně pilkrovacích prutů s multiplikátory.

Byť Dan tvrdě prosazoval jen přívlač, tajně jsem s Peťou kul pikle o pilkrování, jak jen to bude trošku hloubkově na místě, a tudíž možné. Pravděpodobně u nás tuto představu stále podporovalo nekonečně se opakující sledování DVD s touto rybolovnou metodou, doma před odjezdem. Tedy odrážíme od mola, a já vzápětí prosím Dana o pomalejší jízdu, neb mi po pár metrech omrzla maska, jež je u ostatních nazývána obličejem. Po pár mintách jsme opět v ústí Karihavetu u menšího mostu, kde mněl Dan včera přeci jen nějaký kontakt s rybou. S chutí všichni opět bičujeme vodu, a Dan opět boduje a zdolává menší obecňačku. S Peťou ihned hledáme podobnou nástrahu, tedy oranžový vláčecí pilník, či alespoň stejně barevně vyvedenou gumu. Odkládám stogramový vláčák, a přecházím na prut s třetinovou akcí a rovněž slabší pletenkou. Po několika hodech mám kontakt, ale po chvilce rybu ztrácím. Na dotazy kolegů samozřejmě odpovídám, že to byla ryba jak poleno. Bohužel na tomto místě, již další kontakt s rybou nemáme a tak se vracíme kousek zpět k nejužšímu místu v ústí fjordu pod dráty. Bezmyšlenkovitě opět přecházím na těžší přívlač a nastražuji sto gramového pilkra ve tvaru stříbrné ryby. Cítím každý kámen na dně a samozřejmě po chvilce váznu. Pětadvacítka pletenka ovšem drží jak blázen, a tak přitahuji loď až k vázce, a naštěstí pilkr osvobozuji. Nahazuji znovu, ale již vláčím spíše ve sloupci. Ani ne tak kuliva ztraceným nástrahám, ale spíše pro omezování kamarádů při lovu, které je při neustálém osvobozování vázek opravdu k vzteku. Což i fakt, že jsme všichni měli nástrah na několik výprav jen potvrzovalo. Při dalším náhozu si myslím, že opět váznu, ale vázka se pohnula a poprvé jsem na druhém konci udice ucítil většího soupeře.

Opatrně zdolávám rybu a souboj si opravdu užívám. Obecňačka kolem šedesáti centimetrů sice není na zdejší poměry nic zvláštního, ale pro vláčkaře, který u nás sem tam trefí okounka, či malé štíhle, je to balzám na duši. K nevoli Dana rybu pouštím, ale fakt první puštěné ryby zde nehodlám porušit, a riskovat tak případný další neúspěch. Ke všemu echolot nám stále nic neukazoval, a byť Peťa dělal, co mohl, začal sám pochybovat o jeho funkčnosti. Zejména, když jsme začali sem tam mít kontakt s rybou, jsme společně o echolotu ztratili valné mínění. Další asi hodinku jsme společně protahovali vodu v nemalé ploše, neb nás drift poslal až k mostu, ale další kontakt nepřicházel. Dan tedy rozhodl, že pojedeme na první horká místa označené na mapě mimo Karihavet. Jednalo se o mělčinu označenou tyčí, na které nás pozoroval pták posměvák, a kde následně dno padalo až do šedesáti metrů. Dan vzpomínal, že na tomto místě nachytal spousty pěkných polaků, ale i ostatních ryb. Na první Peťův nához mu konečně také přichází záběr, a dle akce prutu to nebude žádná čudla. Rovněž opatrně rybu zdolává a náhle se v hloubce ukazuje tělo ryby, které nás všechny pěkně rozpaluje a ovacemi Peťu oslavujeme. Bohužel díky naší celkové nesouhře na lodi, Peťa krásného polaka u bortu lodi ztrácí. Ryba to byla ovšem nádherná, a mimo běžný přínos v podobě krásných filet nás všechny opravdu nabudila důkazem, že tu ryby jsou, a nejen malinké místní tresky obecné. Samozřejmě nás to opět všechny motivovalo, a s novou větší vervou jsme znovu posílali své nástrahy vůkol úspěšného místa. Dan nás během šlehání vody ještě poučil o zvláštním a velice opatrném braní polaků. Přirovnal to k záběrům okounů v chladnějším počasí, kdy je nutné kupříkladu gumu rybě po prvním kontaktu jakoby podat a nikoliv ihned sekat. Při jeho přínosné instruktáži zasekává, a zdolává opět obecňačku něco přes padesát centimetrů, která jako první končí v bedně na ryby pro pozdější zpracování. Vtipně opět poznamenávám, že limit patnácti kilogramů na osobu je opravdu nízký, s ohledem na onu první umístěnou rybu v bedně, a že tedy tento problém nás opravdu nijak neomezuje. Peťa znovu zasekává a poprvé si i na rybu sahá, neb další treska končí rovněž v bedně a tak už máme v podsatě na večeři, zejména s ohledem na to, že já ryby nejím...

Mivardi Naviják Panther

Rybářský naviják s přední brzdou MIVARDI Panther pro lov kaprů, vhodný pro dlouhé náhozy a lehčí vyvážku. Naviják je vybaven vysokou cívkou s velkým průměrem a odhozovou hranou,…

2 746 Kč
v Chyť a pusť.cz

Koupit nejlevněji

Po chvilce i já zdolávám menší obecňačku, ale tu pouštím, neb má sotva čtyřicet centimetrů. Připomínám kamarádům, že v onom nasazení ani nebaštíme, a rozdávám rovný příděl bašty za účelem posilnění na další a další šlehání vody. Při svačinovém hodování nás drift poslal od horkého místa tak o dvěstě metrů, a tak odkládám sváču, a poprvé beru pilkrák, a pouštím do sedmdesátí metrů půlkilového fešného pilkera. Na multíku mám čtyřicítku pletenku, a byť sem tam váznu s padesáti librovým prutem prostě nástrahu vždy ze dna vyrvu. Při jednom takovém pokusu mám záběr, ihned po uvolnění nástrahy ze dna, a vcelku bez problému zdolávám skoro sedmdesátku obecňačku. Putuje rovněž do bedýnky a já jen stroze komentuji, že na vláčáku by to byl mazec, ale takhle jsem o ní skoro nevěděl. Kamarádi rovněž zkoušejí štěstí, ale úspěch se nedostavuje, a tak se po další marné hodině vracíme na horké místo s mělčinou označenou tyčí. Pták posměvák tam stále vartoval, a tak jsem žádal Dana, o bližší připlutí k tomuto zevlovi, zdali není jen atrapou. Tedy jsme jej všichni společně patřičně ofotili, a hned jsme zase fotoaparáty (Peťa několik) schovali, a jali se věnovat znou rybolovu. Musím uznat, že po osmihodinové intenzivní rybačce jsem začal ve snažení polevovat, neb začaly pěkně bolet záda, a o pravé ruce ani nemluvě. V té kose to byla raubírna, a i když jsem byl celkově dobře rozpoložen z prvních rybářských úspěchů, navrhoval jsem Danovi návrat.

Jak se později ukázalo, návrat byl několikahodinovým pravidlem, kdy jsme cestou zpět znovu prohazovali dopoledne navštívená místa, a zejména Dan měl v tomto ohledu neuvěřitelnou výdrž. Pod dráty už jsem to vzdal, a prut odložil, a jen tak jsem zevloval, to už mne bolelo snad úplně všechno. Sporadicky jsem občas nahodil, vyprovokován Danovými úspěchy, ale tak nějak už mi to bylo jedno. Nedílnou součástí rybolovu je rovněž řešení běžných lidských potřeb, jako je třeba močení. Sportovně založený Peťa či pohublý Dan s tím problém neměli, ale pro mne to vždy byla otázka možného testování plovoucího obleku. Později se ukázalo, že pokud navíc trochu fouká, a jsou vlny, ani atleti nemají tuto otázku ošetřenou. Později jsme zejména v rámci bezpečnosti do lodi přidali močící nádobu v podobě kanystru s uřízlým hořejškem, jenž při použití na přídi lodi skýtal pohodlí, a tento problém jsme jednou pro vždy měli vyřešen, neb na hrdinství není v pětistupňové vodě místo.

A tak jsme se konečně došourali před naše molo, a zjistili jsme, že Ole sem přvezl další dvě lodě, s ohledem na přípravu příjezdu dalších rybářů. Dan si ještě vzpomenul na podmořskou horu přímo před molem, a tak jsme ještě skoro už za tmy prohazovali okolí. Zde ovšem poprvé echolot ukázal čáry, jež signalizovaly ryby, a což nás rovněž pozvedlo na duchu, zejména když zde Dan taktéž ulovil další jedlou tresku.

Nu bez zardění a studu bylo patrné, že Dan je lovcem dne, a tak jsme poprvé i nakopli elektrocentrálu i fileťárny, a pod září světel nám Dan ukázal jak správně filetovat, a co je co a tak. Pod jeho rukama z ryb zůstávali nádherné filety, při minimálním odpadu. Bylo patrné, že má rybářskou školu, a zejména dobrý a ostrý filetovací nůž. Po zpracování ryb, jsme je ještě u domu uložili do mikrotenových sáčků, které posléze putovaly do krabic od mléka, což po zmražení vede k perfektní skladnosti mražených filet a úspoře místa při přepravě. Ty dvě krabičky působili v pětisetlitrovém mrazáku opravdu směšně, ale lepší nežli nic.

Rychle jsme zatopili v obývací místnosti, a do hrnce hodili něco těstovin k zavařené svíčkové omáčce. Večeře byla opravdu skvostná, neb nám po celodenním lovu opravdu vytrávilo. Po večeři pivko a cigaretka či doutníček, krátké zhodnocení vcelku úspěšného dne, a něco před devátou jsme už všichni polohovali zmožená těla ke slastnému spánku...