Poprvé do Norska - "Snídaně" (10/13)

Rybaření v zahraničí 04.12.2017 | od Václav Bruner

Jelikož jsme po tak náročném celodenním lovu neměli dostatek nových sil, vstát se nikomu nedařilo, a zejména nechtělo. Snad jen ranní potřeby nás z pelechů vyhnaly, a tak jsme se dole v obývacím pokoji sešli alespoň na kávu. Nikomu se nic nechtělo, ani dělat snídani či dokonce svačinu. Zkrátka takové to ráno bez energie a chuti jakékoliv činnosti. Připomenul jsem kamarádům přítomnost jakési kavárny s obsluhou v nedalekém komplexu služeb u supermarketu. Navíc Peťovi docházely jeho oblíbené cigarety, a mě s Danem zase zajímalo, zdali již v obchodě doplnili onen citronový pepř.

Zobrazit všech 5 fotografií

Tedy slovo dalo slovo, a společně jsme se dohodli na snídani s obsluhou. Ledva jsme se pohodlně usadili, zase jsme již vystupovali, a krokem prohnaných kovbojů jsme se nahrnuli do zdejšího multicentra. Cestou jsem osobně navštívil minibanku nalézající se hned za vchodem do marketu a směnil bezcenné EURo za tvrdé NORky. Kurz byl natolik nevýhodný, že jsem raději ani nedopočítával skutečnou finanční újmu, a natěšen jsme spěchal za kamarády očekávaje luxusní snídani. S politováním jsem konstatoval, že všechny sladké dobroty ve chlazeném proskleném pultu jsou stále na svém místě, stejně jako při naší minulé návštěvě. Tedy snídani na sladko, něco jako zákusek a kávu jsme společně zavrhli, neb stupeň okoralosti pochutin byl přímo úměrný střevnímu kataru v pokročilém stadiu. Pak však Peťa nalezl na vývěsce nabídku dne, a ta vypadala více nežli zajímavě. Dle šifrovacího klíče pro jazyk Enigma, jsme pochopili, že zde nabízejí sendvič s lososem a hranolky za výborných třicet NORků. Jal jsem se tedy objednat menu na třikráte, včetně velkého kávového nápoje. Bohužel jsem opět narazil, byť nákupní řeč jsem měl pečlivě připravenou. Sic jsem obsluhu ohodnotil jako první krásnou Norku, kterou jsem v této zemi spatřil, bohužel její zásoba anglických slov byla na hranici nulového stavu. Zavolala ku pomoci další osobu, jež hovořila za závěsem, a nikdo z nás ji nespatřil. Dozvěděli jsme se tak ovšem, že výhodné menu je poněkud dětské, tedy něco o velikosti vlašského ořechu. Tedy vše vypadalo tak, že si půjdeme koupit housku do marketu, a je po luxusní snídani. Zde zasáhl Dan a prohlásil, jako že zve a tak se jal objednat snídani pro chlapy. Objednal dětské menu ve velikosti pro chlapa, a doplnil objednávku o tři velké kávy. Celkem tato objednávka přišla na něco okolo tří set norských korun, ale neztratili jsme tvář a nedej onen směšný obnos za tři housky s kouskem lososa. U mne navíc v chlazeném provedení. Bez mrknutí oka jsem však ohřev krmě nikterak nereklamoval, neb to bychom onen snídaňový proces řešili pravděpodobně ještě dnes. Sendvič chutě nevalné jsem sežvýkl s nevolí, ale za ty prachy, kdybych si to měl narvat pod jazyk či vrhnout někde v soukromí, zkrátka alespoň káva se dala polknout. Na cestu jsme dostali každý bonbon, a to dokonce zdarma. Byl sice poněkud pevnější konzistence, ale darovanému bonbonu na expiraci nehleď.

Po takto kvalitní snídani jsme tedy navštívili zdejší market, a já šel hledat onen doplněný citronový pepř. Bohužel v regálu se tento druh nenacházel, a já vyhledal stejnou břehuli co minule za účelem objasnění stálého nedostatku. Po krátkém rozhovoru jsem byl vyrozuměn, že jiní lovci ryb ze stejného Čečenska bohužel zcela vykoupili jejich zásoby, a že produkt je objednán. Na dotaz kdy a zda-li vůbec ještě pepř mít budou, jsem dostal neurčitou odpověď, a krčení ramen jsme si tedy vzájemně vyměnili. Kamarády jsem samozřejmě našel u regálů s průmyslovým zbožím, kde stále hodnotili kvalitu zejména kladiva, ale i ostatních kvalitních produktů. Dan se dokonce rozhoupal a kladivo umístil do svého nákupního košíku. Já se opět vzdálil, a svůj košík jsem doplnil o nutné zásoby chleba, a to jak tekutého, tak toho v pevném skupenství, za účelem dodržení svačinového procesu . Objevil jsem tak pivo v PET lahvi, které bylo cenově nejdostupnější, a toustový chléb byl dnes dokonce za poloviční cenu, což bylo pravděpodobně způsobeno tím, že byl včerejší… Další legrace byla při nákupu pohledů, jež se sluší poslat k domovu za účelem informování a přeživší grupě bláznů, neb k výběru nám bylo nápomocno asi dalších deset prodavačů, davačů a ů …. Peťa okusil pravidla kontrolovaného prodeje tabákových výrobků, kdy po zaplacení a evidenci množství cigaret obdržel kupon, s kterým šel k automatu, který po načtení kodu, vyplivl ony toliko postrádané cigarety. Z venku přístroj vypadal jako chladící pult a o prodeji cigaret zde není žádná informace, a o reklamě na tabákové výrobky nemluvě. Každopádně, když Peťa platil cigarety, a výběr probíhal na dotykovém displeji, a po zaplacení dostal lísteček, byl chvilku v nejistotě, že za onen obnos pouze cigarety zřel na obrázku. Tímto jsme tedy ukončili nákup a studium zdejších zvyků, a vyhrnuli se zpět ven, kde zatím vylezlo slunko z mraků, a vál teplý vánek, a ve vzduchu bylo cítit jaro.

Vedle obchodního centra byl ještě menší dům, kde bylo k mání snad vše, co si lze přát pro zdejší potřeby. Mohli jsme tedy okouknot sekačky na trávu, stejně jako zahradní domek, či nejkvalitnější pracovní oděvy, které jsem kdy v životě viděl. S ohledem na neuvěřitelnou kvalitu, jsem zakoupil alespoň kvalitní značkový pásek, neb ku podivu jednak dokázal obepnout mou vytvarovanou postavu, ale zejména byl za výhodný peníz. Navíc jsem jako bonus dostal slevu deseti norských korun. Pravděpodobně jsem vypadal velmi šťastně, když jsem zjistil, že mi onen pásek je. Se spadlou sanicí jsme hodnotili nesrovnatelnou kvalitu všech výrobků, a mimo jiné i cenovou dostupnost ve srovnání s naším trhem. Našel jsem kupříkladu skříň na nářadí z tvrzeného plastu v akci, ale Dan mi ji odmítl vézt zpět k domovu, neb bychom se do vozu prostě nevešli. Dnes jsem tomu rád, neb nevím, co bych si s tou jarmarou počal. Dan jinak velmi spokojen, neb stejné kladivo, které zakoupil v marketu, zde bylo o něco dražší, nás popoháněl k návratu k domovu, neb ze snídaně se čas přesunul k pozdnímu obědu.

Po návrat k domovu, jsme se lenošivě rozházeli po divanech, a ani se nám na ryby nechtělo. Počasí bylo však poprvé tak nádherné, že nás sluneční paprsky přeci jen vytáhli z lenošení, a tak jsme asi kolem šestnácté hodiny konečně doputovali k lodi, a chystali jsme s k lovu. Potkali jsme se tam s našimi sousedy, kteří v pěti lidech čekali na návrat druhé party, neb jak jsem se dozvěděl, střídali se tak o loď po dvanácti hodinách a celkem v deseti lidech. Asi to pak vyjde velice levně, ale rozhodně to nebyl způsob, který by mne nadchnul. Zejména, když jsme je pak potkali u pontonového mostu, jak jich pět na lodi stojí a v omezeném pohybu mohli tak akorát pilkrovat. To vše statečně dorovnávali mořem piva, které na lodi teklo proudem, a plechovky na dně lodi se míchaly se sotva čtyřiceti centimetrovými kelírky, které tahaly po čtyřech na klasických pilkrovacích montážích s návazci. Nechali jsme tyto nešťastníky osudu, a o to radostněji jsme si užívali volnosti a prostoru. Slunce pravděpodobně zapůsobilo i na ryby, neb na našich oblíbených místech jsme naši bednu naplnili za necelé tři hodinky lovu, a to krásnými treskami obecnými a povedl se i náš první pěkný mník.

Poprvé jsme tedy návrat nepodcenili, a ještě za světla jsme zpracovávali úlovek, a spokojeně za soumraku opět spočinuli v pohodlí našeho ubytování. Dan mne donutil k ochutnávce čerstvého kousku tresky, jen tak přírodně prohnané pánevní lázní. Jelikož ryby nejím, a jsem ryb doživotně přejeden, nejdříve jsem odolával, ale na konec jsem musel uznat, že takovou dobrotu mohu srovnat jen s candátem, ale i díky citronovému pepři, který dal Peťa do placu, jsem si opravdu neskutečně pochutnal, a dokonce jsem tak i Dana přesvědčil k rozbalení již upraveného balíčku filet k zamražení, a tento jsme celý zbaštili.

Kdo neochutnal, neocení…