Přívlač na různý způsob
Vláčení je jednou z rybolovných metod, které vznikly o něco později než položená a plavaná, i tak má ale za sebou už velmi bohatou historii. A přitom se stále vyvíjí, objevují se nové způsoby vedení nástrah, samotných nástrah je tolik, že se v nich prakticky nikdo nemůžeme úplně dokonale vyznat a orientovat. Neuvěřitelným tempem stále přibývají pomůcky i další vybavení, které sice není bezpodmínečně nutné, ovšem rybáře často upoutá a zláká k vyzkoušení. Jedná se o aktivní rybolovnou metodu, při které vyhledáváme rybu a snažíme se jí předložit takovou nástrahu, aby se nechala přesvědčit k záběru. Navíc přívlač má spoustu tváří a nabídne nám mnoho rozličných variant lovu.
Ze břehu, broděním, z loďky
Vláčení dává příležitost každému rybáři, ať to budeme brát podle věku, fyzické zdatnosti nebo třeba časových či finančních možností. S přívlačí se lze pobavit kousek od svého bydliště stejně jako kdesi u polárního kruhu nebo na vlnách Pacifiku, dravci žijí ve všech sladkých i slaných vodách a proto milovníci přívlače si rozhodně nemohou stěžovat na nedostatek příležitostí. Lze najít (a není to nijak obtížné), vhodná místa pro vláčení kousek za městem, o úlovky pěkných dravců často není nouze ani přímo v městské aglomeraci, milovníci přírody raději vyrazí někam, kde třeba za celý den nepotkají živou duši, to všechno k vláčení patří. Ranní procházka trávou, na které se ještě třpytí kapky rosy, skřípání vesel pramičky, se kterou se noříme do mlhy nad líně meandrující řekou, zklidňující se zpěněná hladina pod jezem nebo výtokem z přehrady, poklidná vytěžená pískovna či potůček, občas se ztrácející pod podemletými břehy, to všechno jsou místa, kde můžeme nahodit svou nástrahu a těšit se na atak dravce.
Při lovu ze břehu jsme trochu omezeni přístupem k vodě, také důkladně zaseknutá vázka nám často nadělá vrásky, je to ale příjemná a pohodová rybařina. Budeme-li při vláčení místy brodit, dostaneme se na místa, z nichž lze nahazovat zcela jinak a prezentace vláčecích nástrah nebude pro ryby zdaleka tak okoukaná. Pokud se opatrně pohybujeme středem říčky a nahazujeme ke břehům, bude naše nabídka předkládána rybám, které při té i nejopatrnější chůzi po břehu nejspíš poplašíme a odjedou do hlubší vody, aniž bychom o jejich přítomnosti vůbec měli potuchy. Týká se to zejména velkých, opatrných tloušťů, štik a zkušených pstruhů.
Lov z loďky nebo v poslední době ze stále populárnějšího Belly-boatu nám dává možnost prakticky neomezeného pohybu po vodní hladině, takže budeme snadno chytat i tam, kam ze břehu nebo při běžném zabrodění prostě nedohodíme, zkrátka na místech, po kterých jsme zatím jen toužebně pokukovali.
Nástrahy všeho druhu
Všeobecně si můžeme nástrahy, používané pro vláčení, rozdělit do dvou základních kategorií. Tedy jedná se o přírodní nástrahy a nástrahy umělé. Možné jsou samozřejmě i nejrůznější varianty, které se nacházejí někde v půli cesty, hlavním měřítkem zůstává pro většinu rybářů hlavně účinnost. Umělými vláčecími nástrahami napodobujeme sice nejčastěji rybky, ovšem setkáme se i s imitacemi myší, žab, čolků, pulců a zcela fantastickými nástrahami, u kterých si jen těžko dokážeme představit, co mají vlastně představovat. Ale tady bychom se mohli dostat k dalšímu dělení vláčecích nástrah - na realistické, napodobující skutečného živočicha včetně jeho typického pohybu a na nástrahy fantastické, vycházející spíš ze snahy vydráždit dravou rybu k útoku na neznámou kořist nápadným pohybem, zbarvením nebo způsobem nabídky. Nikdy nelze tvrdit, že jedny jsou lepší než druhé, výsledky se často výrazně odlišují a ačkoli výrobci přísahají na nejvyšší účinnost právě i těch svých modelů, mezi rybáři je stále zájem o oba druhy, což jasně ukazuje, jaká je realita. Přírodní nástrahy jsou především mrtvé rybky, které mohou vydávat výraznou pachovou stopu a i při kontaktu dravce s nástrahou se nezdají podezřelé, používají se především k přelstění zkušených predátorů, kteří už naše umělé nástrahy prostě vytrvale odmítají. Volbě vláčecích nástrah a výbavě pro konkrétní druhy ryb i specifické podmínky se budeme věnovat v samostatném článku.
Těžký kalibr, klasická i ultralehká přívlač se od sebe rapidně odlišují
Co znamená termín "těžká přívlač"? Jedná se o lov opravdu velkých ryb na silně dimenzované náčiní, ať už lovíme ze břehu, broděním nebo z loďky, vždy se tento způsob lovu zaměřuje na opravdu velké predátory, jakými jsou například sumci, štiky, případně candáti nebo hlavatky. Provádí se prakticky pouze na mimopstruhových vodách v období od 16. června do konce kalendářního roku. Jedná se prostě o ryby, s nimiž je závěrečný souboj veden razantně a s použitím opravdu důkladného náčiní. Specifickým druhem přívlače je takzvaná hlubinná přívlač, prováděná na velkých údolních nádržích a přehradách. Lze sem s určitými výhradami řadit i vláčení na moři. Klasická neboli střední přívlač (i tady bychom se mohli ještě pokoušet o různé dělení, ale je to možná trochu zbytečné) se zaměřuje na lov nejčastěji lovených dravých ryb běžných velikostí a je to univerzální způsob provozování vláčkařského sportu. Lehká přívlač se týká lovu menších ryb a lze ji praktikovat na mimopstruhových i pstruhových vodách (od 16. 4 do 31. 8), výrazně odlehčenou variantou je UL (ultralehká) přívlač, kdy se používají ty nejjemnější vláčecí pruty, slabé vlasce nebo šňůry a malé, lehoučké nástrahy. Při nejlehčích vláčecích metodách není výjimkou ani použití nástrah, které jsou zhotoveny způsobem, typickým pro umělé mušky, tedy streamery, muddlery, baky a další dráždidla. Tento způsob lovu je zaměřen na menší ryby, přitom však přináší velmi adrenalinový zážitek a občas je jedinou účinnou metodou, především za mimořádně nízkého stavu a při extrémně čisté vodě.
Které ryby můžeme na přívlač přelstít?
Na přívlač lovíme cíleně především dravé ryby, především se tedy zaměříme na druhy, které se v dané lokalitě hojněji vyskytují a volíme lovné místo podle konkrétního druhu ryby. V hlubších, táhnoucích místech se pokusíme o úlovek sumce, v blízkosti úkrytů a v místech s dostatečným výskytem drobných rybek zkusmě přesvědčit se svou nástrahou nějakou pěknou štiku. Candáti (a spolu s nimi i okouni, kteří často tvoří předvoj candátího hejna) se s oblibou zdržují u terénních zlomů dna, u přítoků a v místech, kde najdou bezpečný úkryt. Boleny budeme hledat na stojatých i tekoucích vodách o něco snadněji, často se prozradí svými hony na drobné rybky v těsné blízkosti hladiny, stejně tak tloušti. Na vláčenou nástrahu ale v některých ročních obdobích zaútočí i ryby, od kterých bychom to vlastně ani nečekali, například úlovek parmy, kapra nebo cejna není nic až tak mimořádného. Pstruzi pochopitelně také na vláčenou nástrahu s oblibou zaútočí, zejména ti větší, kteří si chtějí dopřát pořádné sousto. Tak už jen popřeji málo vázek a pěkný úlovek...
