Občas se člověk zamýšlí nad svým náčiním, zda investovat do opravy v odborném servisu, zkusit opravu provést vlastnoručně nebo "cajk" pověsit na zeď, případně vhodit nelítostně nebo trochu nostalgicky do popelnice či jiné, k tomu účelu určené nádoby. Záleží pochopitelně na tom, zda se jedná o levný výrobek, který jsme si kdysi koupili v rámci mimořádně výhodné cenové nabídky, vypadal na první pohled prakticky stejně jako špičkové značkové výrobky, během pár vycházek se ukázalo, že je všechno jinak, nadšení vyšumělo a prut nebo naviják putoval kamsi do skříně, aby zapadal prachem a zabíral zbytečně místo.
Takové "šlápnutí do...tedy vedle", abych zachoval slušnou mluvu, se může stát každému, některé levné věci mi docela dobře sloužily dlouhá léta, s jinými jsem byl rychle hotov. V tomto případě si člověk nevybuduje ani žádnou citovou vazbu k nepodarku a darovat ho začínajícímu rybáři by bylo jen "medvědí službou", kterou bychom znechutili nového adepta našeho krásného sportu.
Pokud ale doslouží nebo ztrácí funkčnost součást vybavení, k níž se váží už nějaké rybářské vzpomínky a léty i častým používáním přece jen vznikl problém, je škoda prut nebo naviják vyhodit. Staré vlasce, vysloužilé šňůry nebo zrezavělé a zohýbané háčky, u těch není co řešit, koupíme nové dřív, než kvůli své liknavosti přijdeme třeba i o trofejní rybu. Ovšem pokud na jinak kvalitním prutu, se kterým se nám dobře nahazuje i zdolává odejde například šroubení, vývaz oček nebo korek na rukojeti, stojí za to uvažovat o opravě. Zda se to vyplatí, to je jedna věc, ovšem občas to není takový problém zjistit dopředu a potom se v klidu rozhodnout. Máme-li zručného kamaráda nebo nejsme manuálně úplně neschopní, mnohé opravy zvládneme sami, i náhradní díly jsou dnes poměrně snadno dostupné. O něco komplikovanější to bývá u navijáků, sehnat náhradní rolničku, překlápěč, kličku či jen mizernou pružinku se může stát neřešitelným problémem. Tedy téměř neřešitelným, když se chce, jde přece skoro všechno. Zadat si výrobu náhradního dílu se nevyplatí, tudy cesta nevede, i když máme kamaráda, který je schopen něco takového vyrobit, klademe na něj vysoké nároky a výsledek přes všechnu snahu nemusí být stoprocentní. Další variantou je pátrání po inzerátech sběratelů nebo napsání vlastního inzerátu, občas někdo má doma založený stejný naviják, u kterého je ale nefunkčním prvkem něco jiného, potom ze dvou složíme jeden, který nám může dál dlouhá léta k plné spokojenosti sloužit. Nebo naopak aspoň uděláme radost někomu z kolegů, který se ocitl v podobné situaci. Často je žádoucí spíš výměna, můžeme tak za starý, nefunkční naviják získat nedostupný díl k tomu, který potřebujeme zprovoznit. Proto bych radil značkové výrobky nelikvidovat a uložit, navíc jednou mohou mít i značnou sběratelskou hodnotu, možná byste se divili (nebo si i začali zoufalstvím trhat vlasy), jaký je zájem o kousky, na které chytali naši tátové nebo dědové. Navíc třeba jednou dojde na to, že bychom si někde chtěli udělat koutek s rybářskou tématikou a tyhle věci dokáží připomenout doby dávno minulé, kdy bylo ryb víc, byly větší, my byli mladší a tak dál...nostalgie, mě už dohnala a spousty "cajků" lituju, co bych za to dal, kdybych se jich tenkrát nezbavil...
Některé součásti rybářského vybavení vyžadují kontrolu bez jakéhokoli sentimentu a mají jen omezenou životnost. V první řadě se to týká vlasců a šňůr, i ty nejlepší ztratí pružnost a pevnost v tahu, ačkoli jsme třeba byli u vody jen několikrát za sezónu, rozhodně je zapotřebí provést výměnu dřív, než nám připraví nevítané překvapení, pochopitelně ve chvíli, kdy to bude hodně nepříjemné. Zpuchřelá síťka podběráku, kterou nám v kritickém okamžiku propadne trofejní nebo dokonce životní ryba, narezlé háčky, které sice jdou bez problému navázat, ale v ten nejméně vhodný okamžik prasknou, obratlíky, které už se nechtějí točit, vypočítávat bych mohl dlouho, ale každý asi pochopí, o čem je řeč. V takových případech rozhodně neváhat a rázně jednat! Jinak je to například u třpytek a woblerů s otupenými nebo pokřivenými trojháčky, výměna sice někdy není úplně snadná, ale osvědčenou nástrahu lze potom používat dál a pořizovací cena nového wobleru nebo značkové rotačky nás dokáže přesvědčit, že trochu trápení za výsledek stojí.
Pustit se například do převázání oček prutu nebo výměny rukojeti, to si žádá kromě odvahy a odhodlání i pořádnou porci manuální zručnosti. Ovšem není to až taková věda, jak to na první pohled vypadá. Ano, je třeba obstarat si kvalitní speciální nitě, lak a pokud chceme, aby byl výsledek nejen použitelný, ale i vzhledný, zhotovíme si přípravek na otáčení prutů v podélné ose. Protože na internetu lze rad, návodů, diskusí a videí s touto tématikou najít nespočet, vezmu to jen hodně stručně. Vždy je vhodné vyzkoušet si postup na nějaké tyčce a několikrát ho zopakovat, jinak bychom při vyvazování posledního očka zjistili, že ta první jsme hanebně "zpatlali", zatímco ta poslední dokončená už vypadají jako z továrny. A potom to člověku nedá, ta první seřízne a předělá, nakonec prut vypadá skvěle, ale kdybychom si to předtím trochu natrénovali...no, to je to zatracené "kdyby", znáte to, ne?
Síťku podběráku nebo vezírek natrhneme, ani o tom často nevíme. Vyspravit díru (pokud není moc velká) lze nouzově u vody samozřejmě třeba kouskem vlasce nebo šňůry, ale taková oprava je opravdu provizorní, takže rozhodně vyměníme síťku nebo rovnou zvážíme nákup nového podběráku. Zlomený prut už po opravě nikdy nebude jako dřív, může sice sloužit, ovšem akce bude narušena a vlastnosti prutu se změní, i když se nám oprava skutečně podaří. Pokud lze sehnat náhradní díl, je výměna možná, u teleskopu se sice trochu vyvztekáme, ale s pořádnou dávkou trpělivosti to jde. Nahradit ulomenou náběhovou lopatku u wobleru jsem mnohokrát zkoušel, ale výsledky byly žalostně, potom lze nástrahu použít jedině k povrchovému vláčení, ani to však nebude úplně ono. Zlomenou nebo ztracenou kličku navijáku lze občas nahradit kličkou z jiného navijáku, pokud "pasuje", nevypadá to sice nijak hezky, ale máme naviják opět funkční, pokud časem seženeme odpovídající kličku, jen ji vyměníme. Tak pamatujte, rada nejcennější, kterou je třeba brát opravdu vážně - napřed přemýšlet, potom jednat!