Šňůry vs. vlasce
Použití vlasce nebo pletené šňůry se v mnohém odlišuje, nejprve se tedy podívejme na základní rozdíly a na to, k jaké rybolovné technice se který materiál lépe hodí. Kromě základních charakteristik se však i materiály ve stejné kategorii od sebe natolik výrazně odlišují, že dělení nelze brát jako jednoznačně platné a vždy stoprocentní. S vývojem v rybářských materiálech přicházejí na trh stále nové výrobky, které nás občas svými vlastnostmi překvapí nebo i zaskočí. Ovšem ne vždy platí, že "co je psáno, to je dáno", tedy i údaje výrobců a veškerou propagaci kolem novinek je třeba brát s určitým respektem, teprve po vyzkoušení si můžeme být doopravdy jistí, jaká je realita.
Čím se zásadně odlišeuje monofilní vlasec od pletené šňůry
Pokud se chceme na celou věc podívat co nejjednodušeji, spíš z praktického a uživatelského hlediska, nebudeme se raději trápit složitými názvy použitých materiálů a pozastavíme se spíš u důležitých vlastností, jimiž se rapidně odlišují.
Základním rozdílem je struktura, u vlasce se jedná o monofilní vlákno, nejčastěji kruhového průřezu, hmotnost je přibližně shodná s měrnou hmotností vody nebo ji lehce převyšuje, takže vlasec se potápí poměrně pomalu. Nasákavost není velká, ale přece jen i monofilní vlákno s uzavřeným hladkým povrchem určité množství vody absorbuje, což se ale projeví spíš jen na snížení tvarové paměti a určitém změkčení, proto i před vázáním uzlů je vhodné vlasec alespoň krátkodobě navlhčit (často postačí i naslinění). Uzel lze potom mnohem lépe dotáhnout a spolehlivě drží. Další výhodou vlasce je poměrně nízká cena, ve srovnání se šňůrou, stárnutí se mu samozřejmě nevyhne. Fluorkarbonové vlasce jsou občas trochu oříškem, není totiž všechno fluorkarbonem, co se za něj vydává... Tím nejdůležitějším je vhodný index lomu světla (téměř shodný s lomem světla ve vodě), což umožňuje materiálu docílit toho, že je pro ryby prakticky neviditelný. Trochu jinak je to s (často až podezřele) levnými vlasci a návazcovými materiály, které se také hrdě honosí označením "fluorcarbon". V takových případech se totiž většinou jedná pouze o fluorkarbonem potažený vlasec, což sice také určité snížení viditelnosti přináší, ale je to tak trochu neférovka, skutečný FC vlasec má úplně jiné vlastnosti, takže dávejte na to pozor! Ovšem i fluorkarbon má svá úskalí, v uzlu i po navlhčení před vázáním docela klouže a je tedy potřeba nechávat o něco delší konečky, při spojování s "obyčejným" vlascem raději použijeme mikrokroužky, jinak hrozí díky odlišným vlastnostem "ustřižení" v uzlu při zvýšeném tahu. Jednou z nesporných výhod kromě již zmíněné "neviditelnosti" fluorkarbonu je i jeho vyšší hmotnost, takže dobře klesá pod hladinu a hodí se tak v čisté, průzračné vodě výborně pro lov u dna, navíc se nekroutí a drží svůj tvar. Také vláčkaři a muškaři fluorkarbonové vlasce zhusta využívají a chválí si je.
Co se týče pletených šňůr, díky nejmodernějším technologiím už jsou k dispozici i v opravdu minimálních průměrech, navíc nabízejí vysokou pevnost a především při lovu na velkou vzdálenost mají jednu obrovskou výhodu, kterou je minimální průtažnost. To umožňuje mnohem pohotovější a důraznější zásek, což právě na větší vzdálenost bývá někdy s běžným vlascem problém. Dalším kladem je prakticky nulová tvarová paměť a opravdu vysoká pevnost při srovnání s vlascem o stejném průměru, což oceníme kromě souboje s rybou i při vyprošťování vázek, při dobré údržbě mají navíc šňůry dlouhou životnost. Mají pletené šňůry i nějakou tu nevýhodu? Tomu se nevyhne žádný výrobek, ovšem když o nich víte, budete s nimi dopředu počítat a tak se snadno vyhnete případným problémům nebo zklamání. Díky ne úplně hladkému povrchu samozřejmě průchod šňůry očky rybářského prutu působí výrazně větší otěr, takže především při chytání ve znečištěné nebo hodně kalné vodě dochází k většímu opotřebení očkových vložek i rolničky navijáku, navíc jsou celkem náchylné k zamotání (především při podélném zkroucení) a rozmotávat pořádnou motanici šňůry, to není skoro proveditelné. Jsou sice dokonale tvárné, ale v čisté vodě poměrně dobře viditelné, což může být občas na závadu, v závěrečné fázi lovu (zejména při podebírání) může být i jejich minimální průtažnost paradoxně nežádoucí. A nutno přiznat, že vyžadují určitou údržbu, při znečištění postačí omytí v čisté vlažné vodě, hlavně je ale musíme nechat důkladně vyschnout, ovšem postačí je po posledním nahození navinout pod menším tahem a potom umístit do vhodně temperované místnosti.
Otěr a možnost zlomení
Při lovu v místech, kde jsou vlasec nebo šňůra vystaveny mechanickému namáhání a hrozbě poškození (vázky, kameny, dno s výskytem škeblí a podobně), je třeba zvolit podle toho výrobek s otěruvzdornou povrchovou úpravou nebo o něco silnější průměr, než by jinak bylo zapotřebí. U šňůr zlomení nepřipadá v úvahu, hrozí spíš poškození při nechtěném zatažení do soukolí navijáku, stejně tak je ohrožen i vlasec. Pokud dojde k výraznějšímu mechanickému poškození, zeslabení nebo deformaci, je zapotřebí v tom místě vlasec či šňůru přestřihnout a poškozenou část zlikvidovat, je-li to hodně daleko od začátku, lze uvažovat o navázání, ale takové řešení bude výrazně ovlivňovat delší hody a už nikdy není zcela důvěryhodné. Takže potom raději nový návin, co se dá dělat... Skutečné zlomení vlasce hrozí v případě opravdu výrazné deformace, k čemuž dochází téměř výhradně při silovém zatažení uzlů nebo v komplikované vázce, v žádném případě tedy nezkoušejme něco se zašmodrchaným vlascem pořešit silou a tahem, chce to buď přímo svatou trpělivost nebo radikální střih a případnou koupi nového vlasce. Cesta mezi prostě není, bohužel, to je již dávno mnohokrát vyzkoušené.
Otázka barvy
Barva vlasce nebo šňůry je někdy kladena mezi nejdůležitější aspekty při výběru jindy zase bagatelizována a podceňována, jak tomu tedy je? Vliv na viditelnost zde určitě roli hraje, protože ale většina vlasců i šňůr je vyráběna v různých odstínech zelené, modré a hnědé barvy, nemusíme si s tím příliš lámat hlavu.
Pevnost je důležitá především v uzlu
Uváděná pevnost u vlasců a šňůr se, bohužel, téměř vždy týká jen odolnosti v tahu, navíc ne vždy opravdu souhlasí, pro rybáře je ale mnohem důležitější pevnost v uzlu. Bez použití uzlů totiž pochopitelně udici nezkompletujeme, tudíž se právě tyto spoje stávají Achillovou patou sestavy. Není třeba znát desítky rozmanitých uzlů, pokud budete dobře znát těch několik osvědčených, které u vody potřebujete a dokážete je uvázat snad i se zavřenýma očima, je to v pořádku. Ovšem pokud spojujete materiály o zcela odlišném průměru nebo s různými vlastnostmi, raději si ověřte, zda zvolený uzel je pro spoj vhodný, případně si vyberte takový, na který bude stoprocentní spolehnutí. Uzlům a spojování vlasců i šňůr věnujeme určitě samostatné povídání.
