Tajemství lovu úhořů
Záhadná ryba, která se vytírá v Sargasovém moři (jež je součástí Atlantského oceánu, pokud byste si nebyli jistí) a stavbou těla připomíná spíš hada, ryba opředená mnoha legendami a pověrami, vytoužená pochoutka labužníků a také vzácná, ale vysoko ceněná kořist sportovních rybářů. To je ÚHOŘ ŘÍČNÍ, na kterého se vypravíme buď hned v průběhu jara nebo s postupujícím létem, vždy mějme na paměti, že úhoř má i rybářským řádem stanovenou dobu hájení od 1. září do konce listopadu. Je to hltavý dravec, který se vyskytuje (bohužel už dávno jen díky umělému vysazování) od peřejnatých pstruhových potůčků až po pomalu táhnoucí nížinné řeky, obývá i údolní nádrže a přehrady (a často také končí svůj život v lopatkách přehradních turbín).
Pár zajímavostí o úhoři
Možná jste si toho nevšimli na první pohled, ale tahle ryba nemá vůbec párové břišní ploutve. Vlastně mu asi ani nescházejí, pohybuje se charakteristickým vlnivým pohybem při dně a jen vzácně bývá aktivní za dne. Hřbetní a řitní ploutve jsou spojené do takzvaného ploutevního lemu. Kůže úhoře je velmi silná, odolná proti otěru a pokrytá velkým množstvím slizu, takže ryba se bez problémů protahuje i velmi úzkými štěrbinami. Vždyť ani klasický vezírek úhoře spolehlivě neudrží, jedině specielní drátěný. Díky dobře fungujícímu "kožnímu dýchání" vydrží úhoř i značný čas bez vody. K nám se dopravuje letecky ve stadiu, označovaném jako "monté", což jsou malí, teprve se vybarvující úhoříci, kteří dotáhli díky vrozenému nutkání k evropským břehům. Úhoř má neuvěřitelně vyvinutý čich, což mu umožňuje spolehlivě vyhledávat potravu v noci a ve zkalené vodě.
Je to především noční tulák a lovec
Kromě nočních hodin se úlovek úhoře sice občas podaří i přes den, lze to ale považovat spíš za skutečnou raritu než na cílený lov. Ovšem protože je tato ryba velmi citlivá na změny počasí, při prudkém poklesu atmosférického tlaku skutečně někdy během dne opouští svůj bezpečný úkryt mezi balvany nebo v kořenech a dalších závadách, může se tak stát překvapivým úlovkem sportovního rybáře. Ovšem v nočních hodinách a až do úsvitu bývá velmi aktivní, zejména při stoupající, rychle se kalící přívalové vodě po prudkých deštích nebo bouřkách. K jeho potravě totiž patří i suchozemští červi a další drobní živočichové, kteří bývají při této příležitosti často spláchnuti do vody ve výrazně větším množství. Převážnou složku potravy úhoře tvoří ale především drobnější rybky dna, nevybírá si v kořisti a je občas neskutečně hltavý, po období dostatku potravy často i několik dnů zůstává apatický a šance na úlovek výrazně klesají. Na pstruhových vodách byl dlouhá léta pronásledován a nemilosrdně likvidován jako velký škůdce, dnes je již zase "brán na milost" podobně jako mník jednovousý. Vhodnými nástrahami tedy jsou drobné rybky nebo jejich kousky, rousnice, pijavky, kopané žížaly i aromatičtí hnojáčci, lovíme prakticky vždy na položenou. Je potřeba nechat úhoře s uchvácenou nástrahou kvůli jistému záseku kousek poodjet, ovšem díky jeho hltavosti je lépe mít v zásobě několik hotových návazců, vyproštění háčku z hloubi jícnu za svitu baterky bývá prakticky nemožné.
Kde ho najdeme
Vhodným místem bývá buď (na stojatých vodách) původní řečiště nebo rozpadlé zbytky staveb, padlé stromy a další závady, hledáme ho i v kamenité regulaci, na řekách často ne zvýšených lavicích v řečišti i na vnější straně zatáček, kam voda přináší dostatek potravy. Na menších vodách se s oblibou úhoři zdržují pod podemletými břehy, v blízkosti kamenů nebo tam, kde se tah zklidňuje a na dně se vytváří bahnitá usazenina. Pokud objevíme místo, kde se nám podaří ulovit větší počet úhořů, dobře si ho pamatujme, tahle ryba vyhledává vhodná místa s jistou pravidelností a brzy se tu určitě objeví několik dalších.
Vhodné náčiní a vybavení
Pro lov úhořů počítejme s tím, že budeme potřebovat dobrý světelný zdroj, který nemusíme držet v ruce (například výkonnou čelovku), ačkoli pokud bude po ruce ochotný kamarád, je to určitě velká výhoda. K vylovení lze použít podběrák s hodně hustou síťkou (před lovem ho ale raději důkladně zkontrolujme, úhoř se dokáže neuvěřitelným způsobem protlačit i malým otvorem), případně rybu tahem vyvlékneme na břeh a uchopíme do hrubé rukavice nebo rukou, kterou jsme si zdrsnili v písku. Jinak úhoře jen velmi těžko udržíme a vložíme do vezírku nebo pevného plátěného pytlíku, který hned pečlivě zavážeme. Zabití a stahování ponechaných úhořů ponechme raději až na ráno a provádějme ho někde v dostatečné vzdálenosti od vody, jinak se můžeme dočkat smutného zakončení celého lovu. Použijme raději tvrdší prut a silnější vlasec, s úhořem si nebudeme hrát "na přetahovanou", tady jde nějaké zdolávání stranou, je třeba rybu co nejrychleji dostat z vody, než se svým hadovitým pohybem někde zachytí. Vhodné je použít větších jednoháčků se zpětnými hrotky i na hřbetní straně háčku, které zabrání sklouznutí nástrahy, lovné místo lze (především na stojatých vodách také prohodit nadrobno nasekanými rousnicemi nebo kousky rybiček.
Báchorky a pravdivá fakta
● Povídá se, že krev úhoře je jedovatá - skutečně obsahuje ichtyochemotoxický jed, který může svými účinky připomínat otravu kousnutím zmije, krev úhoře se tedy nesmí dostat v žádném případě do otevřené rány, následky by asi nebyly fatální, ovšem rozhodně velmi nepříjemné. Tepelně zpracované maso úhoře je pochopitelně nejen zdraví neškodné, ale platí za vyhlášenou lahůdku.
● Povídá se, že úhoři vylézají v noci z vody a chodí na hrách - vědci něco takového zásadně vyvracejí, ale fotky velkých úhořů, kteří se plazí po břehu, naznačují, kde si tahle báchorka našla základ, překážky v toku úhoři skutečně dokáží překonat i po mokrá trávě nebo v blátě.
● Povídá se, že když úhoře podržíte narovnaného a pohladíte ho dvěma prsty po hřbetě podle ploutevního lemu, uspí ho to. Nevím, zda zrovna uspí, ale zůstane ležet i po několik minut jako kus klacku, sám jsem to vyzkoušel. Poblíž vody to ale rozhodně nezkoušejte.
