Tajemství woblerů
U zrodu prvního wobleru stál údajně šikovný finský rybář Lauri Rapala, který v roce 1936 vytvořil první vzor plovoucí dřevěné nástrahy, jež se při vedení vodou dráždivě pohybuje, potápí a kličkuje. Princip wobleru totiž vychází z náběhové lopatky, umístěné v přední části nástrahy. Odpor vody působí na lopatku, takže dochází k potopení wobleru a více či méně trhanému pohybu. Wobler je barvou i tvarem často poměrně věrohodnou napodobeninou drobné rybky, vývoj ale šel pochopitelně mílovými kroky dál a tudíž se v současné době setkáme i s mnoha dalšími variantami této velmi oblíbení vláčecí nástrahy. Nahlédněme tedy do světa woblerů trochu zevrubněji...
Použitý materiál a provedení
První woblery byly vyrobeny z balzového dřeva a dodnes je právě balza jedním z nejčastěji používaných materiálů pro výrobu woblerů. Toto dřevo, pocházející z deštných pralesů střední a jižní Ameriky je výrazně pórovité a má mimořádně malou hustotu, navíc se výborně opracovává. Setkáme se i s nástrahami z jiného dřeva nebo z plastů, balzové woblery ale zůstávají klasikou. Uvnitř těla je z pevného kovového drátku zhotoven závěs, na němž jsou uchyceny nejčastěji dva trojháčky. U těch největších woblerů se setkáme i s provedením se třemi trojháčky, malé modely bývají opatřeny jen jedním, mnohdy bez protihrotů, výjimkou u pstruhových woblerů není ani řešení s BL jednoháčkem. Plastové woblery mají také drátěnou kostru, mnohdy jsou v dutém tělíčku umístěny i plastové nebo kovové kuličky, které při pohybu vodou chrastí a údajně tak zvyšují přitažlivost nástrahy. Původní ruční kolorování a potisk nahradily speciální fólie, které navíc dodávají povrchu nástrahy potřebnou odolnost proti poškození. Wobler totiž může narážet do kamenů a dalších přírodních překážek, velkému tlaku a riziku poškození je vystaven i po záběru v tlamě nenasytného dravce. Především woblery na sumce jsou občas němými, ale věrohodnými důkazy toho, jako tahle ryba umí ve svých čelistech vyvinout sílu. Ačkoli tlama sumce je opatřena "jen" jakýmsi kartáčem z drobných zoubků, dokáže velký sumec pořádně poškodit, odřít nebo občas i rozlomit wobler. Největším neštěstím pro rybáře však je ulomení lopatky, ačkoli se můžeme pokusit o opravu, už to asi nikdy nebude fungovat jako dřív. Ovšem znám i šikulky, kteří se do woblerů pustili s plným nasazením a dokáží si prakticky "na koleně" vyrobit nástrahy, které snesou co do vzhledu i chodu srovnání s výrobky těch nejvyhlášenějších firem.
Dráždivý pohyb zraněné rybky
Lopatka v přední části nástrahy bývá vlepena nebo je součástí výlisku a slouží k tomu, aby wobler při vedení vodou kmital, ponořil se a působil dojmem snadné kořisti, za kterou se dravec vrhne. Podle tvaru a umístění lopatky se woblery pohybují v různé hloubce, to bývá nejčastěji uvedeno na obalu. Některé pracují velmi intenzívně, rychlé kmity jsou cítit i v prutu a ve vlasci, jiné se pohybují naopak jakoby líně, zvolna se převalují, vodou jen tak kloužou. Kdy bude který wobler účinný, jaký dravec dává přednost které barvě a způsobu vedení, o tou bylo už popsáno spoustu listů papíru a jistě se na tohle téma ještě mnoho úvah objeví, stoprocentního rozřešení se ale určitě nedočkáme. Na atraktivitu nástrahy totiž má bezesporu vliv mnoho faktorů, jež se vzájemně doplňují a prolínají. Když budeme úspěšní s jedním typem nástrahy, druhý den za úplně stejných podmínek (tedy aspoň z pohledu rybáře) si třeba ani neškrtneme. Přitom někdy stačí změna velikosti, jiná barva nebo jiný způsobe prezentace nástrahy a zase v rybách dokážeme probudit zájem. Pokud se tedy vydáme na dravce s vláčecím prutem, měli bychom kromě jiných nástrah s sebou mít i několik woblerů výrazně odlišného typu, vzhledu i chodu. Ale pokud přijdeme na ten správný, ryby berou a my nástrahu utrhneme, co potom? A kolik jich tedy s sebou k vodě budeme nosit, aby to bylo přijatelné? Tohle si prostě každý musí vyřešit po svém...
Plovoucí nebo potápivý?
Rybáři jsou koumáci, proto vyvinuli mnoho různých variant woblerů, aby je mohli nabízet rybám co nejpřesvědčivějším způsobem. Z původní dřevěné rybky Lauriho Rapaly se vyvinuly zavalité i protáhlé vzory, velmi dobře fungují i woblery dělené, u nich se tělíčko skládá ze dvou nebo více částí, které jsou navzájem pohyblivě spojeny očkem na drátěné kostře. To dává nástraze zase trochu jiný pohyb a právě vícedílné woblery jsou často nejúčinnější. Plovoucí provedení u wobleru znamená, že po nahození nástraha plave na hladině a teprve přitahováním ji odpor vody na lopatce zavede pod hladinu. V jaké hloubce se bude pohybovat, to je dáno řešením lopatky a rychlostí přitahování. Existují i povrchové vláčecí nástrahy (označované nejčastěji jako popy nebo poppery), se kterými se loví jen na hladině, lopatka je nahrazena jakýmsi trychtýřkem nebo výřezem, působícím rozruch bez potopení nástrahy. Ty oceníme především tam, kde je voda silně zarostlá a s běžnými vláčecími nástrahami bychom stéle vázli. Je to chytání plné adrenalinu, protože nejdramatičtější fázi lovu, tedy útok dravce na nástrahu, můžeme sledovat na vlastní oči, často jen na vzdálenost několika metrů. Výraznou předností plovoucího wobleru je i to, že v případě utržení vyplave často na hladinu (pokud není zaseknutý do kořenu, pochopitelně) a můžeme ho tak poměrně snadno zachránit. Ovšem plovoucí woblery nedostaneme do opravdu velkých hloubek, kde se s oblibou zdržují například candáti. Při použití zátěže je chod nástrahy výrazně narušen, co tedy dělat? Můžeme sáhnout po potápivém modelu, který po nahození klesá do požadované hloubky, můžeme ho nechat i dopadnout až na dno. Když začneme přitahovat, pohybuje se u dna a záleží na rychlosti i technice vedení, v jaké hloubce bude pracovat. V případě vázky samozřejmě musíme postupovat jinak, žádné trhání, použijeme vyprošťovací řetízek a nástrahu vytáhneme. Jak na to?
Vyproštění wobleru z vázky
Tento postup samozřejmě můžeme použít i na vyproštění dalších vláčecích nástrah, princip zůstává stejný. Poslouží nám takzvaný "vyprošťovací řetízek", který pomocí otevíratelného kroužku nebo očka nasadíme na vlasec či šňůru a necháme sklouznout vlastní vahou až k uvázlé nástraze. Řetízek musí být pochopitelně přivázán na lanko, když se trojháčky wobleru zachytí řetízku, tahem za lanko nástrahu uvolníme a vytáhneme, pokud dojde k poškození trojháčků (vždy je musíme zkontrolovat!), tak poškozené vyměníme, není to zdaleka tak drahé, jako shánět nový wobler. Mnohokrát se podaří s nástrahou vytáhnout i celou vázku, podařilo se mi dokonce spolu s velkou větví takhle vytáhnout i zaseklé dva další woblery.
