Vezírky, řízkovnice, haltýře...

Rybářské tipy 08.11.2017  |  od Josef Jehlička

Uchovávání živých ryb je vždycky komplikované, ať už se jedná o nástražní rybky nebo o ryby, ulovené už za setmění, které chceme třeba vyfotit až ráno a potom je zamýšlíme pustit zase na svobodu. Týká se samozřejmě i ryb, které chceme po nějakou dobu udržet při životě a nemáme možnost je kuchyňsky zpracovat, zamrazit, vyudit nebo jinak uložit. V takovém případě přijde na řadu řízkovnice, vezírek nebo haltýř. Vždy bychom se měli zamyslet nad tím, jak dlouho bude ryba v tomto prostředí umístěna a zda jsou pro ni vytvořeny odpovídající podmínky.

Transport nástražních rybek

Pokud se jedná o několik menších rybek a cílová destinace není příliš vzdálena, můžeme je přenést a uchovat v jakékoli větší nádobě. Ovšem pro uchování u vody je vhodné použít takzvanou "řízkovnici", která nevyžaduje častou výměnu vody, protože je složena z vnější nádoby (sloužící k udržení vody po dobu transportu) a vnitřní nádoby, zhotovené z děrovaného plastu nebo plechu, kterou můžeme ponořit poblíž břehu do vody, rybky tak budou v čerstvé vodě. Navíc se pozvolna přizpůsobí vodě v místě, kde budeme lovit, nejprve totiž do řízkovnice budeme k původní vodě (ve které jsme rybičky donesli nebo dovezli) pozvolna dolévat vodu z řeky nebo jezera, teprve později vnitřní děrovanou nádobu ponoříme do vody. Náhlá změna prostředí (teploty a stupně okysličení) by jinak mohla rybky uvést do stavu šoku a snadno bychom tak o ně přišli, případně by nebyly zdaleka tak aktivní, jak je při lovu na živé rybky zapotřebí. Pro převoz na větší vzdálenost je vhodné použít vzduchování (na baterie nebo s připojením do zdířky pro autozapalovač), transportovat potom můžeme větší množství rybek a převoz může trvat značně déle.

Další praktickou pomůckou pro převoz živých rybek jsou okysličovací tablety, určené primárně pro akvaristy, které mohou pomoci výrazně zvýšit obsah kyslíku ve vodě. Pokud vezete nástražní rybky z rybářské speciálky, leckde vám také nabídnou na jejich transport silnostěnný igelitový pytel, do něhož napustí kyslíkovou atmosféru, takže při pohybu se voda silně okysličuje. Ovšem u vody musíte rybky stejně přendat do řízkovnice a to nebývá při manipulací s pytlem příliš snadné, zvlášť v případě, že jste na to sami. Výměna vody v řízkovnici během převozu rybek nebývá nejvhodnějším řešením, protože k dispozici je většinou jen voda v vodovodního řádu (u benzínové pumpy a podobně), která rybkám na kondici nepřidá. Ovšem velmi dobrým nouzovým řešením je postupné přidávání ledových kostek, které vezeme s sebou v termotašce nebo cestovní chladničce. Především v teplých letních měsících se nám tímto způsobem podaří udržet rybky při životě a aktivní. Pochopitelně jich nesmíme v omezeném prostoru přepravní řízkovnice nebo jiné nádoby mít příliš mnoho, potom by byla zpravidla všechna snaha marná. Řízkovnice jsou k dostání od 5 do cca 20 litrů obsahu, seženeme i větší, ale ty se už moc dobře nepřenášejí.

Vezírek slouží ke krátkodobému uchování ulovených ryb

Každopádně by vezírek měl být zhotoven z pevné síťoviny s oky bez uzlíků, které rybu nebudou poškozovat. Z rybářského řádu zmizela formulace o nutnosti výztužných kruhů a nahradila ji poněkud nejasně znějící definice o tom, že "vezírek nebo podobné zařízení musí rybě umožňovat alespoň minimální pohyb". Ovšem vezírky s výztužnými kruhy si u rybářů vydobyly své místo a používají se asi nejčastěji, liší se průměrem (40 až 70 centimetrů) i celkovou délkou (90 až 150 cm). Vezírek musíme občas důkladně vyprat a také ho nezapomínáme kontrolovat, jinak se může stát, že některá "živější" ryba ho protrhne a úlovek je najednou zase na svobodě. Důkladné zajištění vezírku proti uplavání je samozřejmostí, představa muk ryby zpoloviny na svobodě a přitom stále uvězněné v síťovaném "vězení" je opravdu hrozná. Navíc bychom si měli uvědomit, že ryba, uložená do vezírku, se podle rybářského řádu považuje za rybu ponechanou, v žádném případě ji tedy nelze vyměnit  za případně později ulovenou rybu větších rozměrů. Znamená to povinnost rybu zapsat a pokud ji necháme ve vezírku i po ukončení lovu (třeba když si odskočíme na oběd), vezírek musí být podle rybářského řádu označen štítkem se jménem a adresou lovícího. Ke krátkodobému přechovávání úlovků jsou povoleny i takzvané "ekosaky".

Suretti Vezírek ECO s plovákem 35x120cm

Vezírek z ECO sítě s uzávěrem na zdrhovací šňůru, s plovákem a s adaptérem na ukotvení v jeho spodní části. Vezírek z ECO sítě s uzávěrem na zdrhovací šňůru, s plovákem a s adaptérem na ukotvení v…

Vždy je ale zapotřebí se seznámit s bližšími podmínkami lovu, které mohou být nastaveny odlišně. Především na soukromých revírech je třeba se s místními ustanoveními důkladně seznámit a vyhnout se tak případným třenicím. Chceme-li si rybu vyfotit a potom jí zase vrátit svobodu, je lepší zkusit to i za horších světelných podmínek, než ji zbytečně "skladovat" ve vezírku, kde často kromě oděrek a roztřepení ploutví může přijít i k šoku, způsobeném blízkostí břehu, mělkou prohřátou vodou nebo neustálým pohybem na břehu. Správný sportovní rybář by rozhodně měl na první místo stavět férové a ohleduplné chování ke svým šupinatým soupeřům.

Úhoře nebo mníka obyčejný vezírek neudrží

Tyhle ryby patří mezi čím dál vzácnější úlovky a navíc po vložení do běžného síťovaného vezírku se s nimi můžeme rovnou rozloučit. Zejména úhoř si dokáže najít nějaké to natržené očko v síťce vezírku nebo nedostatečně utažený uzel uzavíracího provázku a po chvíli je jeho vytrvalá snaho o průnik zpravidla korunována úspěchem. A mník, který má podobně hadovitě stavěné tělo na tom není s prolézáním i těmi nejmenšími otvory o nic hůř. Jediným řešením, jak tyhle ryby udržet v zajetí, je použití speciálního vezírku s hustou drátěnou síťkou nebo uzavření do nádoby s těsně přiléhajícím víkem. Drátěný vezírek lze sice použít i k uchování menších ryb nebo nástražních rybiček, větší ryby se v něm ale snadno odřou. A ještě jedno upozornění na konec - jeden vezírek na uchování svých úlovků nesmí používat více rybářů současně!

Haltýře slouží k uložení živých ryb na delší dobu

V současné době nejsou příliš často používány, protože se hodí spíš pro rybáře, kteří bydlí kousek od vody a mají je pravidelně pod dohledem, jinak drzost nejrůznějších pobertů mnohé již od používání haltýřů odradila. Často nestačí ani bytelný zámek a řetěz, během chvíle je haltýř pryč nebo je vybrán jeho obsah. Jak takový haltýř vypadá? Je to dřevěná nebo kovová konstrukce, potažená hustým pletivem, případně dírkovaným plechem, má na horní části dvířka s možností uzavření a je vždy opatřen jmenovkou a adresou majitele. Haltýř může být umístěn u břehu, upevněn k lávce nebo plovoucímu molu, případně spuštěn na dno, některé haltýře jsou opatřeny plováky a umístěny u hladiny. Ideální je mírný proud, v příliš proudné vodě jsou ryby zbytečně vysilovány. Tuto pomůcku si může zručný rybář vyrobit nebo koupit už hotovou, nabídka haltýřů je ale v rybářských prodejnách poměrně malá, spíš se tedy v případě potřeby obrátíme na šikovného kamaráda nebo řemeslníka. Ani haltýř neumožňuje současné využívání pro více rybářů najednou.

Oblíbené značky

všechny značky