Vyprostit nebo utrhnout?
Občas se dostaneme do situace, kdy je vázka opravdu pevná a nepřístupná, potom váháme nad tím, zda pokračovat v pokusech o vyproštění nebo prostě trhat. Záleží samozřejmě na mnoha okolnostech, které je třeba pečlivě zvážit. Pokud se jedná o pouhý háček, případně pár olůvek na návazci a možná i splávek, není to tak bolestivé, jako když někde u dna nebo v kořenech zůstane viset drahý a hlavně už nesehnatelný wobler nebo jiná cenná nástraha. Někdy to vypadá tak snadné a jednoduché, že se prostě nechceme vzdát a pokračujeme v pokusech o vyproštění vázky, jindy není moc variant k vymýšlení a rozhodneme se záležitost vyřešit hrubou silou.
Kdy má smysl vlézt do vody?
Na mělčině můžeme snadno uváznout a vyproštění nebývá nijak problematické, ovšem většinou si ryby důkladně poplašíme. Jsou sice i druhy, které právě přikalením nebo zvířením písku a bahna na dně můžeme uvést do stavu zvýšené aktivity, ale pokud budou v okolí další rybáři, žádný vděk za takové počínání od nich očekávat nemůžeme. Navíc i na mělčině to nemusí být úplně bezpečné, pokud je nástraha zachycena u dna a sotva na ni vůbec dosáhneme, vyproštění nebývá příliš snadné, jedná li se o pružný kořen nebo odolný pařez. Máme-li s sebou pevné ploché kleště, podaří se nám většinou u drahocenné vláčecí nástrahy narovnat nebo odlomit jednu ze špiček trojháčku, někdy ale poškodíme osičku nebo kostru či u wobleru náběhovou lopatku, takže snaha vyjde stejně nazmar. Mnohem horší ale je, když se pokoušíme vyprostit nástrahu holou rukou poté, co šťourání nalezenou zpuchřelou větví se ukázalo jako bezúspěšné. "Přišít" se totiž na trojáček k wobleru nebo třpytce u dna není žádná legrace ani v poměrně mělké vodě, bez pomoci kamaráda se jen velmi těžko uvolňujeme. Nebo riskujeme často i dost vážné poranění, roztržená ruka není rozhodně nic příjemného. A zkuste si představit, jaké to musí být, když k podobné situaci dojde na větší hloubce, kdy se rybář za nástrahou musí potopit...brrr, raději to ani nedomýšlet, natožpak rozhodně nezkoušet!
Ani rybářské brodicí boty nejsou vhodné pro vyprošťování vázek
Snažit se vázku uvolnit pomocí špičky boty je také značně rizikový postup, navíc můžeme botu snadno poškodit a znehodnotit, což nám přijde mnohem dráž, než utržená nástraha. Pomocí brodicí hole nebo boty lze lehce nadzvednout nebo odvalit menší kameny, ale vždy musíme dát bedlivý pozor na možnou ztrátu rovnováhy, především v silnějším proudu to není nic vítaného. Copak takové vykoupání v letních měsících, to se dá přečkat v pohodě a časem se tomu budeme sami smát, ovšem koupel v mrazivé zimní řece a následný pochod ke kdovíjak daleko zaparkovanému autu, to už může být o zdraví. Když jsme u těch katastrofických scénářů, ještě přidám variantu s vymknutým kotníkem nebo dokonce zlomenou nohou a přestanu malovat čerta na zeď. Ale ruku na srdce, vždycky vyprošťovat raději opatrně a s rozmyslem, je-li to možné, tak i s pomocí kamaráda.
Čím by šla vázka "vyšťourat"?
Použít lze i různé větve nebo něco podobného, co najdeme u vody, ovšem ulomit si větev ze živého stromu, to bychom mohli narazit, tedy pozor. Stejně tak nebudeme rozebírat něčí plot nebo ohradu, tato metoda navíc příliš účinná nebývá. Ke speciálním vyprošťovacím prostředkům se ještě dostaneme, takže raději opatrně. Rozhodneme-li se nekompromisně montáž utrhnout, je třeba se trochu zamyslet a vykoumat, jak na to. Copak při lovu na plavanou, kdy používáme jemné náčiní a pevnost vlasce není příliš vysoká, jen to chce dodržet základní pravidla a zásady. Protože se vždycky v nečekaném okamžiku může montáž nebo její část uvolnit, budeme se vždy snažit zvolit vhodný úhel, aby nás ani z vody vylétnuvší splávek nebo olůvka nezasáhly například do oka. Pokud máme s sebou polarizační nebo jiné brýle, je vhodné je na tuto fázi vyprošťování nasadit. Rozhodně nebudeme trhat pomocí ohnutého prutu, ten sklopíme do roviny s vlascem nebo šňůrou a vlasec místo uchopení do ruky obtočíme kolem kousku klacku nebo kličky navijáku. Nevěřili byste, jak snadno se do ruky zařízne i poměrně slabý vlasec nebo šňůra a jak to bolí. Pokoušet se o uvolnění vázky špičkou prutu je ono pověstné "tahání čerta za ocas", kromě zlomení špičky riskujeme u oček jejich poškození a zdeformování, ztrátu nebo vypadnutí keramické vložky. U silnějšího vlasce nebo šňůry musíme často vyvinout překvapivě velkou sílu.
Rána jako z praku
Náhlé uvolnění může být nepříjemné i při zachycení mušek, třpytky nebo sestavy s krmítkem či splávkem na větvích, které jsou nad vodou, nečekané uvolnění s ohledem na pružnost vlasce "vypálí" uvolněnou nástrahu naším směrem se značnou razancí a zátěžové olůvko, krmítko nebo pořádná rotačka či plandavka ze silného plechu letí jako vystřelené naším směrem, nikdy tedy nezkoušejme vázku uvolnit tahem ve směru, kdy vlasec směřuje k našemu obličeji. V lepším případě to může skončit modřinou, o horší variantě nechci raději ani mluvit, však si to každý dokáže domyslet sám. Tahejme tedy směrem od sebe nebo ke kolenům, raději buďme stále připraveni na překvapivé uvolnění a následné riziko.
Co s koncem po trhání?
Pokud jsme trhali na krátkou vzdálenost, je nejlepším řešením celý kus od pevného uchycení odstřihnout, extrémním tahem bude struktura vlasce či šňůry poškozena a ztratí původní pevnost. V případě, že jsme odtrhli jen slabší návazec, není třeba nic řešit, pokud se jednalo o trhání kmenového vlasce na opravdu velkou vzdálenost, celý kus zkontrolujeme. Optimálním řešením je výměna vlasce, u vody si můžeme pomoci na zbytek dne i vymotáním a navinutím od opačného konce, takovému vlasci už prostě ale nelze moc věřit a je lepší vyměnit ho, u šňůr platí pochopitelně totéž.
Vyprošťovače vázek
Tyhle šikovné pomůcky najdeme v nabídce mnoha výrobců rybářských pomůcek nebo si je s trochou šikovnosti můžeme vyrobit sami. V proudu někdy pomůže jednoduchý věneček, který zhotovíme z několika vrbových proutků kolem vlasce nebo šňůry a necháme snést proudem pod nedostupné místo vázky, potom napneme vlasec, škubneme...a vázka se uvolní, nebo také ne. Aspoň jsme to ale zkusili. Vláčkaři často nosí při sobě jednoduchá vyprošťovací zařízení, které se sestává z karabinky, kterou můžeme zavěsit na šňůru nebo vlasec a několika pevných řetázků v délce 15 - 20 centimetrů, to celé upevněné na dostatečně pevné šňůře. Po spuštění k nástraze se do řetízků s velkou pravděpodobností zachytí jeden nebo více trojháčků, kterými jsou woblery či třpytky opatřeny a následně tahem za šňůru nástrahu uvolníme. Ohnuté nebo zdeformované trojháčky vcelku snadno vyměníme, tenhle nápad rozhodně stojí za vyzkoušení!
