Zkusíte uvázat vlastní umělou mušku?
Umělé mušky lze samozřejmě zakoupit ve specializovaných prodejnách, případně se obrátit na někoho z profesionálů, nabízejících vazačské služby, variantou je i něco občas vyloudit z kamaráda, který se téhle zálibě věnuje, každý správný muškař se ale časem odhodlá k tomu, aby si konečně umělé mušky zkusil uvázat sám. Větší mušky a streamery se používají i pro vláčení, navíc jsou to velmi účinné nástrahy. Pokud nemáme závažné problémy se zrakem (brýle nevadí, taky je používám) nebo jemnou motorikou (pokud nejste schopni našroubovat matičku na závit šroubu, asi by to opravdu nešlo, jinak bez obav), nic nestojí v cestě. Co budeme pro začátek potřebovat?
Základní vybavení vazače
Pokud máme svůj koutek nebo dokonce místnost, kde můžeme při vázání všechno pohodlně rozložit, je to skvělé, vázat se ale dá i u běžného kuchyňského stolu, jen po sobě budeme muset po skončení činnosti pořádně uklidit, abychom to tady směli provozovat i příště. Další důležitá věc je osvětlení, výborným pomocníkem je stolní lampička, případně pro větší komfort doplněná zvětšovacím sklem. Bezesporu budeme potřebovat háčky, pro vázání umělých mušek se používají s očkem skloněným dolů (ke špičce háčku) nebo s očkem v rovině raménka, pro jigové mušky slouží speciální háčky s očkem postaveným kolmo k ose ramínka. Pro začátek bych doporučoval velikost 10 až 14, před zbytečně velkým množstvím dejme rozhodně předost skutečné kvalitě. Tungstenové kuličky se navlékají na háček před vázáním mušky a slouží jako zátěž u nymf, současně i jako prvek, zvyšující přitažlivost mušky. Tato kuličky se používají i při zhotovování jigových mušek, lze zakoupit i háčky s jigovými nálitky a na ně potom mušky vázat. K upevnění háčku slouží nastavitelný muškařský svěráček na stojánku, zpočátku vystačíme s jednoduchým typem (většinou pocházejí z asijské provenience, ale odvedou dostatečnou službu) na stabilním stojánku. Potřebovat budeme i ostré nůžky (pro začátek postačí z manikúry), výborným pomocníkem je i skalpel. Pořídíme si i dvě až tři vázací nitě v černé nebo hnědé barvě a několik tělíčkových nití. U těch bych doporučil červenou, žlutou, zelenou a bílou, pokud použijeme běžné nitě, mušky nebudou sice tak pohledné jako ty z rybářských katalogů, rybám to ale určitě vadit nebude. Lametky v různých barvách a s kovovým leskem získáme snadno rozebráním kousku ozdobné stužky na balíčky, kterou můžeme zakoupit v každém papírnictví nebo v galanterii. Vázací nit na cívce nasazujeme do přípravku, nazývaného bobina, opět se nejedná o žádnou závratnou investici, pokud bude opatřena keramickým vývodem, bude k nitím výrazně šetrnější. Někdo používá zakončovač neboli "vazač ztracených uzlů", lze si ale poradit i s obyčejnou propisovačkou bez náplně, osobně vážu všechno postaru, "v ruce", jak jsme se kdysi naučil. Na zafixování dokončené mušky slouží lak, začátky zvládneme s tím na nehty, jen místo štětečku použijeme jehlu, vlepenou do špejle nebo podobný nástroj pro citlivé nanesení malé kapičky laku na hlavičku hotové mušky.
Peří je kapitola sama pro sebe
Že se při zhotovování umělých mušek kromě jiných materiálů používá především nejrůznější peří, to je asi jasné každému, kdo nějakou umělou mušku viděl. To, které bychom našli v polštáři nebo v peřině raději dobývat nebudeme, muškaři potřebují přece jen něco jiného. Skalpy z hlav kohoutů, slepic i dalších opeřenců, stejně jako letková a ocasní pera, můžeme zakoupit v muškařských speciálkách nebo vhodném e-shopu (stejně jako všechno, co nemáme doma a budeme potřebovat z výše uvedeného výčtu), poohlédněme se po přátelích z řad myslivců a chovatelů drůbeže, bývá to snadno řešitelné. Takže pro základ skalp (nebo aspoň otrhané srpky) z hlavy hnědého a černě kropenatého kohouta, několik ocasních per z bažanta a z páva. Je to opravdu minimum, ale mušky uvážeme, později se zásoby budou určitě rozrůstat, ale tolik to zase nehoří. Pírka CDC se získávají z blízkosti mazové žlázy kachny, postačí balíček s několika desítkami pírek, spotřeba není velká a jsou při vázání mnoha moderních vzorů prakticky nenahraditelná, po podzimním honu myslivci nadšence často nechají za panáka hrst pírek u zadku kachny vytrhnout.
Máme kamaráda vazače? Potom máme vyhráno!
Kamarád, který vázání mušek propadl a umí to, je prostě k nezaplacení. Můžeme si u něj vyzkoušet různé pomůcky, předvede základní postupy a možní i na nějakou dobu i půjčí základní vybavení, aby později byl ještě nápomocen při výběru a nákupu toho, co si pořídíme pro sebe. Ovšem lze i absolvovat kurs základů u některého zkušeného profesionálního vazače nebo díky dnes téměř encyklopedickému internetu skouknout základy vázání třeba na youtube. Z knížek a výukových DVD tyto základy pochopitelně také získáme, ale jak říkám, kamarád je kamarád... Nahlížet šikovnému vazači pod ruku, mít možnost se zeptat a případně poprosit o zopakování složitějšího postupu, to je ohromná úspora času. Současně se vyhnete spoustě slepých uliček, kterými já jsem si zákonitě v době svých začátků musel projít. Ale nelituji toho, na co člověk přijde vlastním přičiněním, toho si váží a nikdy na to asi nezapomene.
Začneme většími, jednoduchými vzory
Pro začátek nemá cenu pouštět se do složitých a komplikovaných mušek, když pozvolna pochopíme zákonitosti vytváření budoucí napodobeniny hmyzu, další zlepšení a zdokonalení přijdou tak nějak sama od sebe. Důležitý je princip postupného přivazování a natáčení materiálu tak, aby výsledkem byla muška podle našich představ, žádný učený z nebe nespadl, ale rozhodně to není nic, nač bychom nedokázali přijít. Pár ořezaných a znovu vázaných mušek do začátku, to přece nic není, je třeba vytrvat a najednou člověk zjistí, že už mu to jde tak nějak skoro samo, nakonec i ty výsledné mušky jsou čím díl tím pohlednější a jedna jako druhá. Jaké vzory pro začátek doporučit? Velmi účinnou a přitom na vázání jednoduchou muškou je bezesporu například RUDOŘITKA (Red Tag) v provedení jako suchá i mokrá, stejně tak léty prověřená BŘEZNOVKA (March Brown) včetně modifikace se stříbrnou lametkou, skvělá muška na začátek sezóny. Snadno se váží i CHMÝŘITÉ MUŠKY (Palmer) s kartáčkem nožek po celém těle, BAŽANTÍ NYMFA (Pheasant Tail Nymph), případně další jednoduché fantastické nymfové mušky se zátěžovou hlavičkou, označované všeobecně (a ne zrovna přesně) jako GOLDHEAD. Zpočátku vynecháme u suchých mušek křidélka, to je jedna z trochu ošidnějších fází vázání, u mokrých pro začátek ponecháme jednoduché monkřídlo ze zbytku nožičkového srpku. S použitím peří CDC snadno vytvoříme jednoduché a současně neskutečně dobře plovoucí (a vysoce účinné) suché mušky typu F (Fratnik Fly), od těch je už jen krůček k chrostíkům (Sedge) ze CDC nebo ze srsti. A dál už to půjde samo, chytat na vlastní mušky má prostě něco do sebe, ten pocit za to stojí, uvidíte sami...
